17. listopad

#Zprávy

Publikováno: 11.11.2020

Není to tak dlouho, kdy byly stovky stran výslechů exponentů totalitního režimu Milouše Jakeše (bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ), Miroslava Štěpána (někdejšího vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze) anebo Aloize Lorence (odvolaného šéfa Státní bezpečnosti) dlouhá léta spolehlivě ukryty v trezorové místnosti bývalého Federálního shromáždění.

"Jen omezeně je studovalo jen několik badatelů, kteří záznamy této takzvané Stankovy komise využili z velmi malé části. Mimo jiné i proto, že přístup k nim jim byl paradoxně umožněn až v roce 2014," vysvětluje Patrik Virkner z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

A paradox je i v tom, že někdejší studentský vůdce a dnes diplomat Václav Bartuška popsal - jako člen zmíněné komise - její práci i své pocity z výslechu aktérů masakru studentů již před třiceti lety v knize Polojasno. V roce 1999 pak podle ní režisér Filip Renč natočil stejnojmenný celovečerní film. Bartuška tedy svým způsobem předběhl o celých třicet let dobu. Respektive nynější unikátní ediční počin Archivu Poslanecké sněmovny a ÚSTR.

Jeho mimořádná cennost spočívá podle šéfa zmíněného archivu Petra Dvořáčka zejména v tom, že nově zveřejňovaná - a až donedávna v tajném režimu držená - edice dokumentů dává nahlédnout do spletitého zákulisí

jejich vzniku, kdy si mnozí z předvolaných komunistických pohlavárů stále činili nemalé naděje, že totalitní režim "zemětřesení" z Národní třídy přežije.

iplomat Bartuška říká, že si tím tehdy splnil dluh vůči kolegům-studentům Karlovy univerzity, kteří ho do parlamentní "Komise pro dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu" delegovali. Ostatně i proto jako jediný z této komise odmítl podepsat slib mlčenlivosti.