5 měsíců do voleb: Pseudovlastenci šíří nenávist vůči ukrajinským dětem
Publikováno: 1.5.2025
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Mám zvyk, že si každý první květen otevřu stránky Máje Karla Hynka Máchy a raduju se z tohoto fantastického díla. Není to zdaleka jenom líbivý zpěv o lásce, nýbrž také filozofické dílo o lidském osudu, o pomíjivosti věcí a místy jde také o celkem krvavý horor. Nejvíce mě přitom fascinuje závěr básně, kde se smutný vězeň před popravou dívá na ubíhající bílá oblaka a říká jim slova, která vyjadřují hlubokou lásku k vlastní zemi. Vězeň oblakům říká: „..tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou.“ Tohle krásné dílo bylo vydáno v roce 1836, ve stejném roce, kdy Mácha zemřel. Dobová kritika mu vyčítala rozervanost a ponurost, tehdejší vlastenci chtěli spíš něco oslavného a povzbudivého. Nepochopili, že v Máchovi získala česká literatura svého lorda Byrona či Mickiewizce. Když se dříve řeklo vlastenectví, vybavily se mi právě tyto verše a nikoli ti poněkud směšní, ale vlastně milí vlastenci z 19. století. A teď střih. Jsme pár měsíců před volbami v roce 2025. Když slyším slovo vlastenectví, obrací se mi žaludek. To slovo bylo poničeno, poškozeno a je kontaminované zlem, nenávistí a zradou. Kdyby mohla existovat nemocnice pro slova, slovo vlastenectví by tam patřilo k nejtěžím případům a leželo by na jednotce intenzivní péče. Tou diagnózou je těžké zranění významu komplikované akutní infekcí jakýmsi odporným východním virem zavlečeným sem patrně z Ruska. Když se dnes někdo prohlásí za vlastence, tak si můžeme být…