8 měsíců do voleb: Pláč nad rozpadem vztahů s USA nám nepomůže. Starost o osud demokracie je ale namístě
Publikováno: 17.2.2025
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Otřes z nebezpečného vyznění mnichovské bezpečnostní konference se stále ještě snažíme strávit a pochopit jeho důsledky. Slyšeli jsme mnoho slov o tom, že se má Evropa postavit na vlastní nohy a sama bez Ameriky se pokusit hájit Ukrajinu před agresívním Ruskem. Takovému odhodlání ale neodpovídala kuriózní tečka mnichovského rokování, když se při závěrečném projevu ředitel konference, diplomat Christoph Heusgen, rozplakal nad rozpadem americko-evropské spolupráce. Vstupujeme do období ještě větší nejistoty ohledně budoucnosti světa, budoucnosti Západu a budoucnosti liberální demokracie. Pláč bývalého německého velvyslance v USA pana Heusgena odkryl plnou vážnost této situace. Ten pláč je možná dobrý pro pochopení toho, co se stalo. Toho, co přinesl Trump světu na začátku svého druhého prezidentství. Ale pro morálku evropských demokratů by bylo mnohem lepší, kdybychom se už na žádný další pláč dívat nemuseli. Není to věrohodný signál, že bychom příliš věřili v silnou Evropu. Mosty ještě stojí Komentátoři i politici se nyní přou, jestli již Trumpova administrativa překročila pověstný Rubicon, nebo zda lze ještě počítat s akceschopnou Severoatlantickou aliancí. Emoce jsou sice pochopitelné a výčitky Trumpovi, že legitimizuje Putinovy zločiny, platí rovněž. Trumpovci navíc v Evropě otevřeně podporují proruské strany a nepřátele liberální demokracie, čímž se naprosto arogantně vměšují do věcí, do nichž jim nic není. Letitý zastánce spojenectví s USA Friedrich Merz, pravděpodobný budoucí německý kancléř, dokonce již prohlásil, že mu americký viceprezident nebude určovat, s kým se má ve vlastní zemi bavit, neboť J. D. Vance nutil Němce, aby se vzdali svého „cordon sanitaire“, jež zapovídá demokratickým stranám dialog s extremisty z AfD. Je zřejmé,…