80. výročí povstání: Konec války ve Svitavách. Ničení dokumentů, rabování, znásilňování a vraždění
Publikováno: 6.5.2025
HISTORIE / Blížící se konec války pocítili svitavští obyvatelé již na počátku roku 1945. Během ledna byly na školách vyhlášeny uhelné prázdniny a kvůli nedostatku uhlí došlo také k uzavření textilních továren. Od Olomouce a Šumperka začaly směrem na Svitavy a Litomyšl procházet tzv. pochody smrti válečných zajatců. Podvyživení, nemocní, vyčerpaní. Cesty byly posety jejich mrtvolami. V lednu 1945 přijel na nádraží transport židovských vězňů z KT Golleschau, který byl pobočným táborem koncentračního tábora Auschwitz. Byl určen pro svitavskou firmu K. H. Barthel, ale nikdo jej už nepřijal. Vlak byl dopraven do Brněnce, kde se o ty, kteří přežili cestu v ohromných mrazech a nelidských podmínkách, starala Emilie Schindlerová, manželka Oskara Schindlera, který se během války podílel na záchraně více než tisíce Židů. Na přelomu ledna a února začali do města čím dál častěji přicházet také uprchlíci. Nakonec nebylo dne, kdy by městem neprocházela menší nebo větší kolona. Ubytovna pro ně byla zřízena v dívčí škole, později kvůli kapacitě byly vyhrazeny také veřejné budovy a kostely. Uprchlické kolony se nejprve musely pohybovat pouze po vedlejších cestách, neboť hlavní silnice a železnice byly vyhrazeny pro potřeby armády, ale i zde později zavládl zmatek a proudy uprchlíků se mísily s ustupujícími jednotkami Wehrmachtu. V polním lazaretu u města bylo kolem tisíce zraněných německých vojáků. S jednou skupinou uprchlíků přijelo i osm řádových sester Karla Boromejského. Ihned se zapojily do ošetřování. Tři z nich zemřely… Protitankové překážky a popravy Během prvních jarních dnů se museli patnáctiletí chlapci zapojit do práce při opevňovacích pracích. Budovaly se především…