80. výročí Pražského povstání: Jak skončili vojáci záhadné jednotky, opředené četnými povídačkami?
Publikováno: 5.5.2025
HISTORIE / V historii Pražského povstání figuruje jedna poněkud záhadná, ad hoc ustavená jednotka, opředená četnými povídačkami a nejasnostmi. Tato silná skupina, zárodek budoucí divize SS, byla pojmenována po Albrechtu Václavu Eusebiovi z Valdštejna, vojevůdci, politikovi, ale i podnikateli a investorovi z doby třicetileté války. Pojďme se spolu blíže podívat, co byl Wallenstein zač, čeho se v Praze a okolí dopustil a jak jeho velitelé i vojáci po válce skončili. Situace na konci války byla ve znamení postupného hroucení front i okupačního režimu a současně zvyšování sebevědomí českých odbojových skupin i obyvatelstva. Od podzimu 1944 se okupační složky reálně připravovaly na vypuknutí povstání. Byly sestaveny poplachové plány a určeny jednotky, mající za úkol povstání potlačit. Odbojové skupiny oproti tomu povstání připravovaly vlastně už od počátku okupace, ale spíš v teoretické a politické rovině. Nebylo kde vzít zbraně, příprava tedy spočívala u vojenských nebo policejních skupin v budování organizačních složek a komunikace, u skupin politických zejména ve vzájemném boji o to, kdo se povstání, jakkoli o jeho formě neměl nikdo konkrétní představu, postaví do čela. Nehledě na nekonečné dohady a váhání politických skupin, povstání v Praze a následně v celém protektorátu vypuklo 5. května dopoledne. Předcházelo mu několik vzpour v jiných regionech: 1. května v Přerově, kde se na základě zprávy o Hitlerově sebevraždě rozšířila nepravdivá fáma, že Německo kapitulovalo, 2. května vypuklo povstání v Nymburce, Berouně, Poděbradech, Jičíně, Chlumci nad Cidlinou a Novém Bydžově, 3. května v Semilech, Vysokém nad Jizerou, Jilemnici, Železném Brodě, Lomnici nad Popelkou, Rakovníku a Úpici,…