Adelheid: střet velkých a malých dějin v poválečných Sudetech v nejoblíbenějším filmu Františka Vláčila
Publikováno: 30.3.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Psychologické drama Adelheid (1969) je po Holubici (1960), Ďáblově pasti (1961), Marketě Lazarové (1967) a Údolí včel (1967) pátým dlouhometrážním hraným filmem režiséra Františka Vláčila (19. 2. 1924 – 27. 1. 1999). Po Údolí včel druhým vzniklým ve spolupráci se scenáristou Vladimírem Körnerem (* 12. 10. 1939) a současně prvním Vláčilovým filmem barevným (černobílé zůstaly jen stylizované retrospektivy). S pozdějšími Stíny horkého léta (1977) pojí Adelheid některé prvky dobrodružného žánru a časová lokalizace do poválečného období, s předchozími historickými snímky zase dějinná skepse, obcházející zavedená klišé umělecká i aktuálně politická. Předlohou Adelheid byla Körnerova stejnojmenná novela vydaná v roce 1967, té však předcházel už někdy od konce roku 1965 původní námět a scénář na stejné téma, v němž byly podle režisérova svědectví v daleko větší míře akcentovány dobové společenské okolnosti, spojené zejména s odsunem Němců. Jeho realizace nebyla však v roce 1966 ve Filmovém studiu Barrandov povolena a Körner se pak v knižním zpracování soustředil na v podstatě intimní linii osudově determinovaného vztahu ústřední dvojice, která se v mírně dějově pozměněné podobě stala později páteří i filmu. Pořádně se zahrabat před světem Ve vlaku přijíždějícím po skončení druhé světové války, na podzim 1945, do severomoravského pohraničí dochází ke konfliktu mezi příslušníky revoluční gardy a neznámým mužem. Strážmistr Hejna (Jan Vostrčil) zjišťuje, že jde o příslušníka zahraničního odboje, člena provozní služby anglické RAF, poručíka v záloze Viktora Chotovického (Petr Čepek), kterému byl do národní správy svěřen v obci Černý Potok zámeček po největším nacistovi v kraji Heidenmannovi. Bývalý židovský majetek je…