Advokát Rozehnal píše filozofické romány, v nichž se detektivka setkává s magickým realismem
Publikováno: 8.11.2024
RECENZE / Setkání s knihou známého pražského advokáta Aleše Rozehnala nejprve vyvolá v člověku otázky. Názvy knih navozují dojem, že jde o žánr, s nímž kdysi dobyl knihkupectví po celém světě americký spisovatel Dan Brown: První kniha z roku 2021 se jmenuje Kdo rozváže pás Orionu a letos vyšla v nakladatelství Pražské příběhy kniha Na opačné straně času. Rozehnalovy knihy přitom také spojují současnou realitu s fikcí a hojně sází na tajemno a mystiku. Přeci jen jde ale o cosi jiného než mechanickou kalkulaci, jak vytvořit prvoplánový bestseller. Po přečtení druhé knihy mohou ale napadnout čtenáře odlišné spisovatelské paralely, než je provařená Šifra mistra Leonarda. Rozehnalův zájem o starou Prahu a její skrytá tajemství nám může připomenout Gustava Meyringa, autora slavného Golema. Propojení filozofické perspektivy a neproniknutelných tajemství lidského údělu s prvky magického realismu, v němž ztrácíme přehled o hranicích mezi skutečností a fikcí však připomínají jiného spisovatelského mistra, totiž Jorge Luise Borgese. Jedinečnost Rozehnalových knih však spočívá v tom, jak tyto prvky spojuje s třetím inspiračním zdrojem, kterým je jeho advokátská praxe. Můžeme sledovat, jak běžný advokát musí nahlížet až na dno lidských charakterů, v nichž se mísí všechny škály naivity a zoufalství na jedné straně s nepřebernými variantami podlosti, hlouposti a předstírání na straně druhé. V knize Na opačné straně času sledujeme jednu základní dějovou linii, v níž pražský advokát marně hledá možnost záchrany pro svoji psychicky nemocnou pachatelku, přičemž jeho běžná agenda vytváří další dějové linie. Zatímco v hlavní linii vede autor své čtenáře do filozofických rozprav o nejednoznačnosti smyslové skutečnosti a rozvíjí pátrání po tajemné knize hermetismu,…