Amadeus: Formanova hvězdná hodina pod dohledem StB
Publikováno: 23.11.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Životopisné hudební drama Amadeus (1984) představuje nepochybně vrcholný bod celé režisérské kariéry Miloše Formana (18. 2. 1932 – 13. 4. 2018). Ozdobeno celou řadou cen včetně osmi Oscarů spojuje hollywoodskou spektakulárnost s nutkavým zamyšlením nad osudem talentu v obklíčení průměrných i nad paradoxním nesouladem mezi uměleckým géniem a konvenční spořádaností. Pro někoho dráždivá a podvratná melanž dějinných faktů a fikce, strhující vizí spontánní tvořivosti, pro jiného provokující a dehonestující pseudohistorické falzum. Forman ale rozhodně nechtěl točit historický film o vztahu skladatelů Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791) a Antonia Salieriho (1750–1825). Ti mu sice posloužili jako konkrétní inspirace, ale smysl jejich potýkání, s nímž zachází s volnou uměleckou licencí, míří k obecnějším myšlenkovým úběžníkům. Například že okamžitý úspěch a přízeň mocných se snadno mohou změnit v zapomnění, zatímco ani ústrky a časný konec v hromadném hrobě nezničí sílu opravdového umění. Rekapitulace žárlivosti Tu reprezentuje ve filmu hudba, jeho třetí hlavní postava a nejdůležitější element v Salieriho (F. Murray Abraham) sporu s Mozartem (Tom Hulce). Mozart sám, naplněný až bezednou tvořivostí, o něm neví nic, Salieri však zmírá skrytým zoufalstvím. Jak to, že v člověku tak profánním, neuctivém a až infantilně obscénním, jak se mu jeho skorovrstevník Mozart jeví, se rodí tóny tak božské, zatímco on, který pokorně vzývá Boha, řád, císařský majestát i múzy, zůstal Prozřetelností opomenut? Ale opravdu zůstal, zní otázka, je-li schopen naprosto neomylně rozeznat velikost cizího díla? Salieri obestře Mozarta po smrti jeho autoritativního otce Leopolda (Roy Dotrice) obmyslnou a zničující intrikou, nakonec je však…