Americké hledání nekonečna. Obří Chevrolet Traverse přesvědčí i jako ojetina
Je o půl metru delší než SUV evropských značek, pohodlně sveze šest či sedm dospělých a příjemně překvapí i spotřebou benzinu.
Publikováno: 23.9.2023

Americkou představu o prostoru nepochopí nikdo, kdo se za velkou louži nikdy nepodíval. Od rodinných domků po městské bulváry je na všechno víc místa než u nás. Mačkat se jeden na druhého? To nechme Japoncům.
Autu na snímcích tam říkají mid-size SUV, tedy střední velikost, ačkoli je právě o půl metru delší než Škoda Kodiaq, kterou považujeme za střední velikost my v Evropě.
Americkým designérům se v posledních letech daří dojem velikosti těchto aut poněkud tlumit. Už nepůsobí tak výhružně a přerostle jako dřív. Snad je to tím, že když tamní publikum opustilo přízemní sedany a kombíky, pominul důvod se nad ně vytahovat. Traverse působí když ne atleticky, tak alespoň přiměřeně, v testované šedé barvě až decentně.
Skutečnou velikost doceníte až uvnitř. Interiér budí jaksi nekonečný dojem, po přesednutí ze stísněných evropských vozů nižší třídy to působí až směšně. Nápadná je jak šířka s pohodlnými křesly a obří středovou konzolou, tak výška nad hlavou v první řadě.
Tu ocení cestující vzadu, kteří sedí kvůli nádrži a zadní nápravě sedí výš. I v druhé řadě jsou sedáky ukotvené tak vysoko, aby si na delší cestě pohověli i dospělí pasažéři. To nenabídl ani Traversův krajan Jeep Grand Cherokee. O poznání komfortněji než v evropských autech se sedí i v poslední řadě.
Za ní ještě pořád zbývá docela hodně místa na školní i prázdninové tašky. Údaje výrobce musíme brát s rezervou, protože 690 a 1982 litrů se počítá až do stropu. Ale i kdyby od každého platila jen polovina, je to prostě pohoda. Jak vidíte na fotkách, s nakládáním zavazadel na delší cestu se nemusíte nijak stresovat.
Stejně uvolněná je jízda. Široká loď s více než třímetrovým rozvorem náprav je navzdory vysoké stavbě neotřesitelně stabilní. Terénně dlouhé zdvihy kol pohlcují i hrubší nerovnosti s grácií, zatímco karoserie se jemně a plynule nadnáší v rytmu delších vln.
Pohodu podtrhuje kultivovaný chod plynulý tah benzinového šestiválce. Nenechte se zmást krátkozdvihovou konfigurací, díky proměnné délce sání i časování všech ventilů dosahuje 360 newtonmetrů už při 2800 otáčkách. Je skutečně s podivem, jak nízko se vydrží celý den točit, pokud nemáte těžkou nohu.
Součástí plynulého nízkootáčkového kouzla je devítistupňový planetový automat GM 9T65. Jako jediný na celém autě dokáže draze zazlobit a v Americe už se po něm svezla i nějaká ta skupinová žaloba. V našem autě po 130 tisících kilometrech občas cuknul nebo zavibroval při řazení IV. a V. stupně, ale jinak pracoval klidně a hladce.
Nejspíš byste čekali, že takový barák na kolech sežere, nač přijde. My jsme si to také mysleli - zejména po dvanáctilitrové spotřebě Volkswagenu Atlas a třináctilitrové u Jeepu Grand Cherokee se shodnou kubaturou 3,6 litru.
Ale Chevrolet překvapil. Pokud pracujete se setrvačností auta a netlačíte na pilu při zrychlení, aby automat nepodřazoval a využil spodový tah motoru, počítač vám ukáže i méně než deset litrů. A o moc výš nevyleze ani při 110 km/h na dálnici. Pánové v Detroitu, klobou k dolů. Oni ostatně i na druhé straně hřiště dokazují, že se starým dobrým atmosférickým motorem se dají dělat nové kousky.
Deseti- nebo jedenáctilitrová spotřeba je ovšem jen jeden střípek ve skládačce nákladů. Ve firmě Tucar, která americká auta dováží, dostanete nový Chevrolet Traverse za 1 550 000 Kč. Což je asi o dvě stě tisíc méně než nejlevnější Volkswagen Touareg s dieselem.
Testovaný čtyřletý vůz se 130 tisíci kilometry už stojí 769 tisíc, zatímco ojeté Touaregy se pohybují kolem milionu. Složitější je údržba s omezeným počtem opraven a riziko čekání na některé díly, jejich ceny ale nijak drastické nejsou, jak dokazuje diodový světlomet za 34 tisíc korun nebo náboj zadního kola s ložiskem za 4700 korun.
Zklamat musíme i borce ze staré školy, kteří by čekali, že americké auto bude mít po stovce tisíc kilometrů vůle v podvozku, kvílející ložiska v převodovce a elektriku plnou švábů. Testovaný Traverse jezdil jako po kolejích, ticho na palubě rušilo jen občasné zacvrlikání nějakého plastu pod zadním sedadlem a v elektrice fungovalo všechno včetně výklopné dotykové obrazovky.
Nevýhodou je spíš omezený výběr ojetin. Náš kus je jediný v republice, navíc v luxusním provedení, které je jen šestimístné. Kdo má velkou garáž a široké srdce, měl by Chevroletu Traverse věnovat pozornost. Také si však na něj bude muset počkat, nebo políčit v zahraničí.