Amerika především: Příběh republikánského izolacionismu, který se i zásluhou Donalda Trumpa opět dostává do popředí
Publikováno: 10.1.2024
V letošním roce se budou konat možná nejdůležitější prezidentské volby ve Spojených státech za poslední minimálně půlstoletí. Platí to nejenom pro samotnou Ameriku, ale i pro ostatní západní země a v neposlední řadě také pro Ukrajinu. Donald Trump totiž kromě znepokojivých autoritářských tendencí více či méně otevřeně inklinuje k izolacionismu. Uzavírání USA do sebe by mělo závažné následky pro země NATO, ale i pro EU. Je sice pravda, že je ostuda, že si půlmiliarda lidí v jedné z nejbohatších částí světa nedokáže svou bezpečnost zajistit sama. Zároveň ale platí, že ztráta tak významného spojence, jako jsou Spojené státy, by představovala zásadní problém i v okamžiku, kdy by Evro- pu byla z vojenského hlediska soběstačná. Přesto je to scénář, na který se musí co nejdříve připravit, a to nejenom kvůli Trumpovi. Je docela dobře možné, že poměrně výjimečné období, kdy republikáni podporovali silnou americkou roli ve světové politice, prostě končí. Donald Trump a jeho heslo „Amerika především“ nespadly z čistého nebe. Příběh amerického izolacionismu před druhou světovou válkou, jehož byla Republikánská strana silnou zastánkyní, je už i v našich končinách poměrně známý. Méně se už ale ví, že mezi republikány debata o tom, jak moc se mají Spojené státy ve světě angažovat a co všechno tomu mají obětovat, probíhala i v průběhu války, a dokonce i po ní. Odpor proti Marshallovu plánu, NATO a vyslání amerických vojáků na pomoc napadené Jižní Koreji byl u části politiků zřejmý. Drtivá většina těch, kteří ve Sněmovně reprezentantů například hlasovali proti ekonomické pomoci Evropě, byli právě republikáni. Reaganova strana Mnozí komentátoři rádi používají obrat, že kdyby dnes Ronald Reagan viděl, kam Trump dovedl jeho stranu, tak by se zhrozil. Je to užitečná zkratka, ale skutečnost je komplikovanější. Za Reagana…