Andrea Doria: Poslední plavba královny Atlantiku, která se proměnila v noční můru
Publikováno: 25.7.2026
HISTORIE / Byla symbolem poválečné Itálie, chloubou jejího loďařství a jednou z nejkrásnějších lodí, které se v polovině 20. století plavily přes Atlantik. Luxusní italský parník Andrea Doria měl být bezpečným mostem mezi Evropou a Amerikou. Jeho osud však 25. července 1956 během několika minut změnila tragická srážka v husté mlze. Přestože se loď potopila a zahynulo 46 lidí, katastrofa mohla mít mnohem horší následky. Na palubě se nacházelo více než 1 600 cestujících a členů posádky. Díky rychlé záchranné operaci se většinu z nich podařilo zachránit. Tragédie však dodnes fascinuje historiky, námořníky i potápěče. Andrea Doria totiž zůstává nejen jedním z nejslavnějších vraků na světě, ale také symbolem otázky, na kterou se dodnes hledá jednoznačná odpověď: kdo vlastně za katastrofu mohl? Andrea Doria vstoupila do služby v roce 1953 a dostala jméno po slavném janovském admirálovi z 16. století. Loď byla dlouhá přibližně 212 metrů a představovala vrchol tehdejšího italského lodního průmyslu. Její interiéry nabízely luxus, který měl cestujícím připomínat, že transatlantická doprava může být nejen praktická, ale také elegantní. Na palubě byly restaurace, bazény i další prvky, které odpovídaly standardům nejvyšší cestovní třídy. Loď byla vybavena také moderními navigačními systémy a její posádka měla k dispozici radar. V době, kdy letecká doprava ještě nezačala zcela vytlačovat zaoceánské parníky, představovala Andrea Doria jednu z vlajkových lodí transatlantického cestování. Večer 25. července 1956 se plavidlo blížilo k pobřeží USA. Plula směrem k New Yorku, kam měla dorazit následující den. V oblasti se však vytvořila hustá mlha, která výrazně omezila viditelnost.