Andrej Babiš je prostý člověk aneb Král Ubu se vrací a řve jako pavián
Publikováno: 16.8.2024
GLOSA / Nedávno se Andrej Babiš, populistický šéf naší v preferencích nejsilnější strany, nechal slyšet, že on složitostem politiky, práva či ekonomiky nerozumí, protože on je jen prostý člověk. Stejně prostý, jako jeho voliči. Je prostě jeden z nich (říká bohatý multimilionář, latifundista, marketingový predátor a mediální magnát). A proto prý si právě on s voliči tak rozumí. Protože on, opakuje už deset let jako zaseklá deska, je tu „pro lidi“ (na rozdíl od jiných). Někteří čeští, ale i světoví politici ani v nejmenším patrně netuší, jak moc se podobají světovým literárním a dramatickým postavám. Když se někdejší diktátor a podvodník Král Ubu ve skandální hře Alfreda Jarryho poprvé objevil před diváky (1896), nic nenasvědčovalo tomu, že se z této groteskní postavy v původně pouhé studentské recesi, stane nadčasový moderní mýtus. Stalo se to i u nás, nikoli naplno při české premiéře v roce 1928 s Werichem v titulní roli, ale o dvacet let později. A to v následně zakázané básnické parafrázi Josefa Kainara, Ubu se vrací (1949). Analogie samy se nabízející? Ubu se u Kainara, podobně jako v originále hnán ctižádostivou Matkou Ubu, vrací z kanálu, kam byl předtím vyhnán. A takto ho nejprve vítá jeho lid: „Hele, otec Ubu; už je tu zase! Korunovaná nestvůra...Co tu chce? Snad nechce zase na trůn! Píchněte ho zezadu! Vyvařte mu kotlety! Pryč s ním! Nechceme otce Ubu! Hurá! A jak reaguje Ubu? Nám poněkud povědomě: Můj dave... Proč byste mne chtěli zabíjet! Za prvé se vás bojím, a za druhé jsem…