Andrej Babiš troubí do útoku. Pane Jurečko, neodvažujte se odstoupit
Publikováno: 15.1.2024
KOMENTÁŘ / Událostí číslo jedna v závěru letošního roku nebyly vánoční svátky, oslava míru a smíření, nýbrž hromadné vraždění v hlavní budově Filosofické fakulty UK. Musím říci, že se mne to dotklo i osobně, ačkoli jsem nebyl nijak bezprostředně postižen. Fakultu jsem vystudoval v letech 1958–1962, v době, kdy opadával stalinismus a pozvolna se prosazoval tzv. socialismus (rozuměj stalinismus) s lidskou tváří. Nejdramatičtějším, co jsem za studií zažil, byla jakási spontánní demonstrace, v niž přerostlo režimem tolerované oslavování máje studentskou mládeží v roce 1961. Následoval nájezd partajních funkcionářů na filosofickou fakultu. Odehrával se ve velké aule, vedli ho nařvaný soudruh estébáckého vzezření a hubená brýlatá soudružka orientovaná spíše intelektuálně. Výsledek byl komický, publikum na oba reagovalo nevrle a nájezdníci nakonec vyklidili pole. Na tom, že jsem pak, stejně jako všichni vysokoškolští studenti mého ročníku, musel absolvovat dvouletou základní vojenskou službu (pomsta za majáles z roku 1956, kdy jsme ještě vůbec na vysoké škole nestudovali), to ovšem nic nezměnilo. Ale tenkrát se aspoň nestřílelo a nebyli mrtví, soudruzi se vyřádili v předchozích letech. Jak tomu je po Listopadu Letošní způsob Vánoc je pro mne tedy něco poněkud exotického. Zda to dění mělo politický podtext, o tom pochybuji. Přesněji řečeno, zda bude mít nějaký politický podtext, o čemž naopak nepochybuji, to se ukáže teprve v příštích dnech, týdnech a měsících. Zásadní věc je, že žijeme v úplně jiné době než třeba na počátku šedesátých let minulého století. Jenom jsme si ji zatím dost přesně nepojmenovali. V roce 1989 naše vlast přestala být ruskou kolonií. Stalo se tak díky celosvětové proměně a zhroucení…