Andrej Babiš zjevně nechápe, že vítězství ve volbách mu dává právo zemi spravovat, nikoli vlastnit
Publikováno: 20.1.2026
KOMENTÁŘ / „Zemím eurozóny prý ECB schvaluje státní rozpočet, a proto buďme rádi, že v eurozóně nejsme.“ To tvrdí Andrej Babiš. Ponechme nyní stranou, že jde o jeden z jeho dalších bludů. Pokud by se však k otázce rozpočtu a dluhu stavěl tak, jak se zatím staví, možná by bylo jen dobře, kdyby někdo jeho případné šílenosti dokázal alespoň částečně „korigovat“. Jak to ale ve skutečnosti je? Vstupem do EU získává členská země řadu výhod – ty nejdůležitější přitom nejsou finanční. Zároveň se však zavazuje dodržovat soubor společně dohodnutých a schválených pravidel. Jednou z oblastí, kde taková pravidla existují, je správa veřejných financí. Platí napříč celou Evropskou unií, přičemž pro členy eurozóny jsou v některých ohledech přísnější. Nejde přitom o to, jaké má vláda rozpočtové, tedy výdajové, priority ani jakou chce vést daňovou politiku (s výjimkami danými unijními či globálními pravidly). Podstatné jsou rozpočtové schodky a dlouhodobá udržitelnost veřejných financí. Smyslem těchto pravidel není primárně chránit občany před rozpočtovým šílenstvím jejich vlastní vlády – tu si bohužel zvolili sami. Jejich cílem je zabránit tomu, aby jeden finančně nezodpovědný stát ohrozil ekonomicky hluboce provázanou Unii jako celek. To platí zejména pro země eurozóny, nikoli však výhradně pro ně. Ostatně i EU v minulosti pomáhala z finanční krize například Maďarsku prostřednictvím půjčky. Současná pravidla sice formálně zachovávají historické limity 60 % dluhu a 3 % deficitu, v praxi však stojí především na několikaletých rozpočtových plánech. Ty mají zajistit nízké schodky zejména prostřednictvím limitů na růst výdajů. V rámci dohodnutých koordinačních mechanismů předkládají…