Andrej vítězí. Jako by snad Češi byli národem bez paměti

<p><img width="1250" height="833" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/09/profimedia-0722239392.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK / Vondrouš Roman" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/09/profimedia-0722239392.jpg 1250w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/09/profimedia-0722239392-300x200.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/09/profimedia-0722239392-1024x682.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/09/profimedia-0722239392-768x512.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/09/profimedia-0722239392-640x426.jpg 640w" sizes="(max-width: 1250px) 100vw, 1250px" /></p>Nový průzkum agentury Ipsos říká o našem národě cosi děsivého, tragického a těžko uvěřitelného. V prezidentských volbách momentálně vede nejproblematičtější, nejzkompromitovanější a mravně jednoznačně nejhorší z kandidátů, velkouzenář Andrej Babiš. Co se s naším národem stalo? Chtějí Češi opravdu zpět do normalizační šedi socialismu a naprostého morálního bahna, které by zvolení agenta Bureše prezidentem znamenalo? „První kolo prezidentské volby by v listopadu podle modelu agentury Ipsos vyhrál předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš s 29,7 procenta. O druhé místo by bojovali generál Petr Pavel se ziskem 25,3 procenta a ekonomka Danuše Nerudová s 25 procenty,“ vyplývá z nejnovějšího <a href="https://www.forum24.cz/prvni-kolo-prezidentskych-voleb-by-vyhral-andrej-babis-general-pavel-zaznamenal-mirny-propad-nerudova-naopak-roste/" target="_blank" rel="noopener">průzkumu agentury Ipsos</a>. Synu můj… Babiš je zkompromitovaný, že víc znemožněný už jen těžko může být člověk, který nesedí ve vězení na patnáct let. I takový normální vykradač bytů je ve srovnání s panem expremiérem Babišem v podstatě troškař, a jeho činy jsou banální maličkosti. Byť vykradení bytu je nesmírná zátěž, představuje pro okradeného obrovský stress, a zásadně mu narušuje pocit domova. Přestože (mimo jeho vlastní rodiny) Babišovy lumpárny zasahují především institucionální oběti, nevykrádá ničí byty a dotace neoprávněně nečerpá od jednotlivců, ale třeba z EU, jeho shánčlivost v pozici premiéra je v demokratické společnosti naprosto nepřijatelná. A kdyby jeho voliči byli příčetní, tak už jeho voliči nejsou. Slovo „příčetný“ znamená, že ten, který konkrétní jedinec přičítá ke svým postojům a názorům svou vlastní žitou zkušenost. Když příčetný člověk chce otevřít dveře, vezme za kliku a ony nejdou otevřít, zkusí to ještě podruhé, pak pochopí, že jsou zamčené, a jde pryč. Nepříčetný jedinec u těch zamčených dveří zůstane a lomcuje klikou, dokud se neunaví. Nepřičítá zkušenost. A nejen Čapí hnízdo, ale i důsledné promoření státní správy lidmi s vazbami na Agrofert či soustavné lhaní na desítky a desítky témat, které za dobu svého působení v politice předvedl, z něj pro příčetného jedince dělají nevolitelnou figuru. Pokud kromě toho ještě připočteme jeho osobní, rodinné vztahy, stává se Babiš figurou nejen nevolitelnou, ale i nepřijatelnou. To, jak zapletl svého syna do „soutěže“ o neoprávněné získání dotací na Čapí hnízdo, je až hygienicky nepřijatelné. Takový počin, který předvedl se svým synem, vzbuzuje behaviorální imunitu – štítivost. Svoje mláďata neohrožuje kvůli zisku – žrádlu – ani potkan či krysa. Andrej Babiš ohrozil svého syna nejen již léta trvajícím stressem spojeným s vyšetřováním Čapáku. Ohrozil ho dokonce vězením. Stačilo málo, a s probíhajícím soudem nad AB starším se mohl jako obžalovaný svést jeho syn, a skončit v base. Což je skutečný hnus. Totální selhání role otce. Přestože všechny tyhle věci voliči vědí, má Babiš preference 29,7 procenta, a vede kandidátský peloton. Idol veksláků a strach z nejistoty Babišovi nahrávají dvě věci. První z těch faktorů je lidský, pochopitelný, a vzbuzuje spíše soucit než hněv. Žili jsme od listopadu 89 v demokracii, která skýtá mnohem méně „sociálních jistot“ a „klidu na práci,“ než reálný socialismus, na který byl národ zvyklý. Svoboda se pojí s nejistotou a odpovědností. Za socialismu byli všichni chudí, ale nemuseli moc pracovat, národ byl ekonomicky „znormalizován“ do stavu, kdy byli chudí všichni a nebylo komu závidět, a jakákoliv změna byla jen těžko představitelná. Naopak demokracie a kapitalismus, které dávají lidem svobodu, je plný změn, jistotu, že ještě za třicet let budete pracovat ve stejné kanceláři ve stejném podniku či úřadu, nemá nikdo, a rozevřely se ekonomické nůžky. Máme (což bylo i za socialismu) velmi chudé, živořící lidi – osamělé důchodce, rodiče samoživitele a další skupiny. Ale na rozdíl od socialismu k nim máme protiklad – lidi velmi bohaté, kteří vzbuzují závist. Což nemají některé skupiny obyvatel rády. Babiš na tuhle vlnu sentimentu po „jistotách“ naskočil, on sám má velmi podobné myšlení jako komunisté – vždyť byl jedním z nich. Chápe svět jako „zaměstnance a zaměstnavatele,“ stejně jako to chápali komunisté. A slibuje lidem, výslovně i trochu zakrytě, jistotu. Nazvěme to „agrofertí socialismus.“ A klid na práci. Pročež méně příčetná část populace najednou zjišťuje, že ten neurčitý a nejistý svět dnešní demokracie a kapitalismu, ve kterém žijeme, jim nevyhovuje. Sice v něm mohou nejpracovitější a nejnadanější uspět o mnoho řádů výrazněji než za socialismu, ale ti méně nadaní a líní dobře vědí, že vybudovat něco jako (například) Ivo Lukačovič prostě nezvládnou. A když ne my, tak nikdo. Babiš tuhle část národa láká na nějakou novou verzi zglajchšaltovaného a vykastrovaného společenského systému zajišťující „klid a jistoty.“ A na jeho zlodějiny, či v mých očích ještě neomluvitelnější zatažení vlastního syna do lumpáren, s chutí zapomínají. Druhým rezervoárem Babišových voličů pak jsou veksláci, šíbři a šmeldové. Oni dobře vědí, že je Babiš lump, a že si vydělal nepoctivě. Ale i oni jsou nepoctiví, i oni kradou, a imponuje jim, že Andrej si toho nahospodařil mnohem více než oni. „To bych byl frajer, kdybych si nakradl tolik jako Andrej,“ říkají si v duchu. A toho frajera, který si nakradl tolik jako Andrej – tedy Andreje – z obdivu zvolí. Koho je víc? U prezidentských voleb se tedy bude rozhodovat de facto černobíle – demokracie nebo socialismus. Všichni ostatní registrovaní kandidáti, které mají nějakou šanci, jsou normální kandidáti na prezidenta normální demokratické země. Babiš je nenormální kandidát, který by z té demokratické země udělal divizi Agrofertu a zavedl něco jako korporátní socialismus. Ale ten socialismus – především díky tomu, že za něj nebylo nutné až zas tak moc pracovat, a že díky zglajchšaltování nebylo komu závidět – bohužel řadě lidí vyhovoval. Sentiment po „jistotách pro pracující“ je tak silný, že zasahuje i věkové skupiny bez zkušenosti s reálným socialismem. To ohrožuje demokratickou budoucnost země stejně jako energetická krize, a jak ukázaly nové výsledky průzkumu, lidí, kterým reálný socialismus chybí, je 29,7 procenta. Volby ukážou, kdo má v této zemi většinu – zda lidí, kteří chtějí svobodu a demokracii se vší její tíhou a odpovědností, je víc než těch, kteří se chtějí v práci flákat jako za Husáka, pak jít na melouch, a večer si pustit mediální divizí Agrofertu připravené televizní zpravodajství o tom, že nejen řepka, ale celá země vzkvétá. Zda je tu méně veksláků a osob trpících sentimentem po ČSSR, nebo lidí, kteří chtějí svobodu, demokracii, a elementární slušnost, zatím nevíme. Kandidáti bez šance na zvolení – jednejte, prosím! Nemám mnoho důvěry v moudrost lidu, a tak bych chtěl zcela vážně poprosit „okrajové prezidentské kandidáty,“ aby oni sami pomohli hrozbu babišovského socialismu odvrátit. Jde o následující: Horké kandidáty máme tři. Danuši Nerudovou, Petra Pavla a Andreje Babiše. Ale i ti kandidáti, kteří reálnou šanci volby vyhrát nemají, mají své skalní fanoušky, kteří jim drží palce a považují je za favority. A právě ty bych chtěl poprosit, aby pomohli zabránit hrozícímu vítězství Babiše. Šlo by to snadno. Týden před volbami by tito kandidáti oznámili, že svou kandidaturu považují za zbytečnou a marnou, a požádali své voliče, ať to „hodí“ místo nich některému z dvou demokratických kandidátů z trojice horkých favoritů. Je jedno, jestli paní Nerudové nebo panu Pavlovi. Oba jsou demokratickými kandidáty, a jejich kandidatura je plně legitimní. Pokud by se k nim přesunuly hlasy voličů odhodlaných volit okrajové kandidáty, je možné, že by se do druhého kola Babiš vůbec nedostal, a druhé kolo by bylo Nerudová x Pavel. Čímž by ohrožení demokracie vymizelo jak pára nad hrncem. A já ty okrajové kandidáty prosím – opravdu osobně prosím – aby to udělali. Aby své voliče požádali, ať volí ne je, ale paní Nerudovou nebo pana Pavla. Protože když se Babiš do druhého kola dostane, vážně hrozí jakási „předvolební koalice“ z druhé strany, než je demokracie. Kandidát SPD nemá šanci do druhého kola postoupit. Ale lze očekávat, že když se do druhého kola dostane Babiš a jedna či jeden demokratický kandidát, tak Tomio Okamura vyzve voliče SPD, aby to v druhém kole „hodili“ právě Babišovi. Okamura ví, že s ním se vždy dohodne. Spojené síly fanoušků Babiše a sympatizantů SPD pak můžou agenta Bureše skutečně reálně poslat na Hrad, a republika bude tam, kde byla za Husáka. Takže ještě jednou prosím kandidáty bez šance na postup. Vyzvěte své voliče, ať volí Danuši Nerudovou nebo Petra Pavla. Chápu, že by taková výzva byla pro jejich ega bolestná. Ale když to neudělají, vážně hrozí, že příštích pět let s prezidentem za StB Andrejem Babišem budou bolestná pro celou naší zemi.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #agentura Ipsos #Andrej Babiš #hnutí ANO #prezidentská volba #průzkum #socialismus

Publikováno: 2.12.2022

Nový průzkum agentury Ipsos říká o našem národě cosi děsivého, tragického a těžko uvěřitelného. V prezidentských volbách momentálně vede nejproblematičtější, nejzkompromitovanější a mravně jednoznačně nejhorší z kandidátů, velkouzenář Andrej Babiš. Co se s naším národem stalo? Chtějí Češi opravdu zpět do normalizační šedi socialismu a naprostého morálního bahna, které by zvolení agenta Bureše prezidentem znamenalo? „První kolo prezidentské volby by v listopadu podle modelu agentury Ipsos vyhrál předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš s 29,7 procenta. O druhé místo by bojovali generál Petr Pavel se ziskem 25,3 procenta a ekonomka Danuše Nerudová s 25 procenty,“ vyplývá z nejnovějšího průzkumu agentury Ipsos. Synu můj… Babiš je zkompromitovaný, že víc znemožněný už jen těžko může být člověk, který nesedí ve vězení na patnáct let. I takový normální vykradač bytů je ve srovnání s panem expremiérem Babišem v podstatě troškař, a jeho činy jsou banální maličkosti. Byť vykradení bytu je nesmírná zátěž, představuje pro okradeného obrovský stress, a zásadně mu narušuje pocit domova. Přestože (mimo jeho vlastní rodiny) Babišovy lumpárny zasahují především institucionální oběti, nevykrádá ničí byty a dotace neoprávněně nečerpá od jednotlivců, ale třeba z EU, jeho shánčlivost v pozici premiéra je v demokratické společnosti naprosto nepřijatelná. A kdyby jeho voliči byli příčetní, tak už jeho voliči nejsou. Slovo „příčetný“ znamená, že ten, který konkrétní jedinec přičítá ke svým postojům a názorům svou vlastní žitou zkušenost. Když příčetný člověk chce otevřít dveře, vezme za kliku a ony nejdou otevřít, zkusí to ještě podruhé, pak pochopí, že jsou zamčené, a jde pryč. Nepříčetný jedinec u těch zamčených dveří zůstane a lomcuje klikou, dokud se neunaví. Nepřičítá zkušenost. A nejen Čapí hnízdo, ale i důsledné promoření státní správy lidmi s vazbami na Agrofert či soustavné lhaní na desítky a desítky témat, které za dobu svého působení v politice předvedl, z něj pro příčetného jedince dělají nevolitelnou figuru. Pokud kromě toho ještě připočteme jeho osobní, rodinné vztahy, stává se Babiš figurou nejen nevolitelnou, ale i nepřijatelnou. To, jak zapletl svého syna do „soutěže“ o neoprávněné získání dotací na Čapí hnízdo, je až hygienicky nepřijatelné. Takový počin, který předvedl se svým synem, vzbuzuje behaviorální imunitu – štítivost. Svoje mláďata neohrožuje kvůli zisku – žrádlu – ani potkan či krysa. Andrej Babiš ohrozil svého syna nejen již léta trvajícím stressem spojeným s vyšetřováním Čapáku. Ohrozil ho dokonce vězením. Stačilo málo, a s probíhajícím soudem nad AB starším se mohl jako obžalovaný svést jeho syn, a skončit v base. Což je skutečný hnus. Totální selhání role otce. Přestože všechny tyhle věci voliči vědí, má Babiš preference 29,7 procenta, a vede kandidátský peloton. Idol veksláků a strach z nejistoty Babišovi nahrávají dvě věci. První z těch faktorů je lidský, pochopitelný, a vzbuzuje spíše soucit než hněv. Žili jsme od listopadu 89 v demokracii, která skýtá mnohem méně „sociálních jistot“ a „klidu na práci,“ než reálný socialismus, na který byl národ zvyklý. Svoboda se pojí s nejistotou a odpovědností. Za socialismu byli všichni chudí, ale nemuseli moc pracovat, národ byl ekonomicky „znormalizován“ do stavu, kdy byli chudí všichni a nebylo komu závidět, a jakákoliv změna byla jen těžko představitelná. Naopak demokracie a kapitalismus, které dávají lidem svobodu, je plný změn, jistotu, že ještě za třicet let budete pracovat ve stejné kanceláři ve stejném podniku či úřadu, nemá nikdo, a rozevřely se ekonomické nůžky. Máme (což bylo i za socialismu) velmi chudé, živořící lidi – osamělé důchodce, rodiče samoživitele a další skupiny. Ale na rozdíl od socialismu k nim máme protiklad – lidi velmi bohaté, kteří vzbuzují závist. Což nemají některé skupiny obyvatel rády. Babiš na tuhle vlnu sentimentu po „jistotách“ naskočil, on sám má velmi podobné myšlení jako komunisté – vždyť byl jedním z nich. Chápe svět jako „zaměstnance a zaměstnavatele,“ stejně jako to chápali komunisté. A slibuje lidem, výslovně i trochu zakrytě, jistotu. Nazvěme to „agrofertí socialismus.“ A klid na práci. Pročež méně příčetná část populace najednou zjišťuje, že ten neurčitý a nejistý svět dnešní demokracie a kapitalismu, ve kterém žijeme, jim nevyhovuje. Sice v něm mohou nejpracovitější a nejnadanější uspět o mnoho řádů výrazněji než za socialismu, ale ti méně nadaní a líní dobře vědí, že vybudovat něco jako (například) Ivo Lukačovič prostě nezvládnou. A když ne my, tak nikdo. Babiš tuhle část národa láká na nějakou novou verzi zglajchšaltovaného a vykastrovaného společenského systému zajišťující „klid a jistoty.“ A na jeho zlodějiny, či v mých očích ještě neomluvitelnější zatažení vlastního syna do lumpáren, s chutí zapomínají. Druhým rezervoárem Babišových voličů pak jsou veksláci, šíbři a šmeldové. Oni dobře vědí, že je Babiš lump, a že si vydělal nepoctivě. Ale i oni jsou nepoctiví, i oni kradou, a imponuje jim, že Andrej si toho nahospodařil mnohem více než oni. „To bych byl frajer, kdybych si nakradl tolik jako Andrej,“ říkají si v duchu. A toho frajera, který si nakradl tolik jako Andrej – tedy Andreje – z obdivu zvolí. Koho je víc? U prezidentských voleb se tedy bude rozhodovat de facto černobíle – demokracie nebo socialismus. Všichni ostatní registrovaní kandidáti, které mají nějakou šanci, jsou normální kandidáti na prezidenta normální demokratické země. Babiš je nenormální kandidát, který by z té demokratické země udělal divizi Agrofertu a zavedl něco jako korporátní socialismus. Ale ten socialismus – především díky tomu, že za něj nebylo nutné až zas tak moc pracovat, a že díky zglajchšaltování nebylo komu závidět – bohužel řadě lidí vyhovoval. Sentiment po „jistotách pro pracující“ je tak silný, že zasahuje i věkové skupiny bez zkušenosti s reálným socialismem. To ohrožuje demokratickou budoucnost země stejně jako energetická krize, a jak ukázaly nové výsledky průzkumu, lidí, kterým reálný socialismus chybí, je 29,7 procenta. Volby ukážou, kdo má v této zemi většinu – zda lidí, kteří chtějí svobodu a demokracii se vší její tíhou a odpovědností, je víc než těch, kteří se chtějí v práci flákat jako za Husáka, pak jít na melouch, a večer si pustit mediální divizí Agrofertu připravené televizní zpravodajství o tom, že nejen řepka, ale celá země vzkvétá. Zda je tu méně veksláků a osob trpících sentimentem po ČSSR, nebo lidí, kteří chtějí svobodu, demokracii, a elementární slušnost, zatím nevíme. Kandidáti bez šance na zvolení – jednejte, prosím! Nemám mnoho důvěry v moudrost lidu, a tak bych chtěl zcela vážně poprosit „okrajové prezidentské kandidáty,“ aby oni sami pomohli hrozbu babišovského socialismu odvrátit. Jde o následující: Horké kandidáty máme tři. Danuši Nerudovou, Petra Pavla a Andreje Babiše. Ale i ti kandidáti, kteří reálnou šanci volby vyhrát nemají, mají své skalní fanoušky, kteří jim drží palce a považují je za favority. A právě ty bych chtěl poprosit, aby pomohli zabránit hrozícímu vítězství Babiše. Šlo by to snadno. Týden před volbami by tito kandidáti oznámili, že svou kandidaturu považují za zbytečnou a marnou, a požádali své voliče, ať to „hodí“ místo nich některému z dvou demokratických kandidátů z trojice horkých favoritů. Je jedno, jestli paní Nerudové nebo panu Pavlovi. Oba jsou demokratickými kandidáty, a jejich kandidatura je plně legitimní. Pokud by se k nim přesunuly hlasy voličů odhodlaných volit okrajové kandidáty, je možné, že by se do druhého kola Babiš vůbec nedostal, a druhé kolo by bylo Nerudová x Pavel. Čímž by ohrožení demokracie vymizelo jak pára nad hrncem. A já ty okrajové kandidáty prosím – opravdu osobně prosím – aby to udělali. Aby své voliče požádali, ať volí ne je, ale paní Nerudovou nebo pana Pavla. Protože když se Babiš do druhého kola dostane, vážně hrozí jakási „předvolební koalice“ z druhé strany, než je demokracie. Kandidát SPD nemá šanci do druhého kola postoupit. Ale lze očekávat, že když se do druhého kola dostane Babiš a jedna či jeden demokratický kandidát, tak Tomio Okamura vyzve voliče SPD, aby to v druhém kole „hodili“ právě Babišovi. Okamura ví, že s ním se vždy dohodne. Spojené síly fanoušků Babiše a sympatizantů SPD pak můžou agenta Bureše skutečně reálně poslat na Hrad, a republika bude tam, kde byla za Husáka. Takže ještě jednou prosím kandidáty bez šance na postup. Vyzvěte své voliče, ať volí Danuši Nerudovou nebo Petra Pavla. Chápu, že by taková výzva byla pro jejich ega bolestná. Ale když to neudělají, vážně hrozí, že příštích pět let s prezidentem za StB Andrejem Babišem budou bolestná pro celou naší zemi.