Anna K. vydává nové album a vzpomíná na těžkou dobu: Smrti jsem se nebála nikdy
Publikováno: 25.8.2023
Jsem hrdina, konstatovala bez váhání, když jsem vyzvídal, co se o sobě během nemoci dozvěděla. Je to tak! Poslouchá-li člověk její nastavovaný příběh s rakovinou, který musela zvládat nejen jako pacientka, ale i jako známá zpěvačka, nezbývá než smeknout klobouk. Kromě toho je to letos přesně třicet let od chvíle, kdy Luciana Krecarová, jak zní její pravé jméno, vydala své první album a vykročila na cestu, která byla hodně klikatá, ale stála za to. Protože se známe hodně let, během rozhovoru jsme si tykali. Čím teď plníš čas? Jako každé léto. Od začátku května absolvuju maraton festivalových koncertů. Trávím hodně času na cestách v dodávce s kapelou. Jeden víkend jsem v ní byla zavřená devatenáct hodin. Mazec, jsem unavená jako pes, ale miluju to, je to můj život. Táhne tě to domů? Jakmile to jen trochu jde, vracím se z koncertů do své postele. Spaní na hotelu je moje noční můra. Mlátím se po nich od osmi let, když jsme jezdili na zájezdy s divadlem Semafor. I když, tehdy jsem je naprosto milovala. Vždycky mě děsně mrzelo, že mě jako dítě školou povinné o přestávce hry, kde jsem účinkovala, hnali domů, že ráno musím do školy, a já se nikdy nedočkala děkovačky. Tím víc jsem se těšila na zájezdy, kde mě nebylo kam vyhnat, takže jsem si užívala třeba velké zpívané finále Kytice, s Jiřím Suchým, Jitkou Molavcovou, Petrou Janů, Věrou Křesadlovou, C&K Vocalem, Pepou Dvořákem a všema hvězdama, kteří tam tehdy hráli. Pepíka jsem milovala, vždycky se tlačila na děkovačku vedle něj a zpívala…