Architektura je racionální disciplína. Nelze ji nahradit designem spotřebního zboží
Publikováno: 23.8.2023
KONTEXTY / Podporováno médii v nás sílí mínění, že architektura je uměním vytvářet originální stavby čili takové, které nás na první pohled zaujmou, protože jsou od základu jiné než ostatní a tedy nevídané. Takové, jež upoutávají naši pozornost svým expresivním tvarováním a překvapivým designem, formou vytvořenou emocemi, se kterými je architekt navrhl. Přitom velikost génia měříme sílou jeho emocí. Ty jsou totiž projevem umělecké inspirace, citlivosti a duchovnosti. Proto stavba, která není vytvořena emocemi, není architekturou, nýbrž banálním stavitelstvím, produktem pouhé rutiny a racionality. Proti tomuto dnešnímu pocitu a z něj vzešlým očekáváním kladeným na architekturu stojí po většinu její historie sdílená teze, že architektura je racionální disciplína. Není uměním, protože umění nemůže být služebné ani účelné. Každá stavba však je účelná a slouží. To platí rovněž pro řecký antický chrám, do něhož bylo zapovězeno lidem vstupovat. Architektura tedy s ohledem na svoji služebnost a účelovost je vždy praktická. S uměním má však společnou základnu, hledání formy pro ideu, kterou chce a má vyjadřovat. Idea přitom musí být společností sdílená a forma srozumitelná a obecně platná. Teprve skrze takovou formu se stavba vymaňuje z pouhé účelovosti a stává se architekturou. Architektonická forma tedy není tvarování, které architekt navrženému řešení stavby nakonec nasadí, aby se stalo architekturou. Není to ani tvar, který ho na počátku práce na návrhu napadne a který pak vyplňuje provozním a konstrukčním řešením. Architektonická forma není automatickým výsledkem řešení provozu a konstrukce ani jeho výtvarným ozvláštněním. Každá stavba musí fungovat a musí být postavena za prostředky, které jsou na její vybudování k dispozici. Každý návrh tedy musí vyřešit provozní, konstrukční a ekonomické parametry zadání. Aby však byl architekturou, musí…