Arenberger po šesti týdnech končí. Na post ministra se vrátí Adam Vojtěch, řekl Babiš
"Nevěděl jsem, jaký je rozdíl mezi daňovým a majetkovým přiznáním. Děkuji, že jste mě na to upozornili," reagoval na nesrovnalosti Arenberger.
Publikováno: 25.5.2021
Petr Arenberger patří k ministrům vlády Andreje Babiše, kteří se na vysokém postu "ohřáli" doslova pár dní. Babiš přitom věřil, že v pořadí už čtvrtý ministr zdravotnictví v covidové éře vydrží až do říjnových voleb. Arenbergera jmenoval prezident Miloš Zeman ministrem 7. dubna, už 16. května prohlásil, že by proti jeho odvolání nic neměl.
"Odvolání je kompetence předsedy vlády, který má svaté právo ministra odvolat. Pokud by tak v případě ministra Arenbergera učinil, tak bych neměl nic proti tomu. Sám na to ale naléhat nebudu," avizoval prezident Miloš Zeman v polovině května. Od té doby bylo pravděpodobné, že dny ještě stále čerstvého ministra jsou sečteny.
Když ho přitom prezident 7. dubna jmenoval, naznačoval, že jeho příchod vítá a ze všeho nejvíce ho varoval před "některými opozičními politiky a hloupými novináři". Zeman totiž viděl v novém ministrovi svého spojence pro získání a používání neschválené ruské vakcíny Sputnik V, v čemž si nepadl do noty s předcházejícím ministrem zdravotnictví Janem Blatným. Ten odmítal o Sputniku jednat do doby, dokud látku neschválí Evropská léková agentura.
Jenže o spojení Arenbergera a Sputniku se mluvilo jen na úvodní tiskové konferenci, když premiér Andrej Babiš uváděl nového ministra do funkce a několik málo dní poté. Pak toto téma zcela utichlo, přišla kauza Vrbětice a bylo jasné, že je vyloučeno, aby Česko vozilo vakcíny ze země, jejíž agenti podle českých bezpečnostních složek stáli za útokem na muniční sklady, při němž zemřeli dva čeští občané a vznikla miliardová škoda.
Jakékoliv odborné záležitosti navíc zastínilo to, že Arenberger měl od začátku mnoho starostí sám se sebou. Krátce po jeho jmenování totiž Seznam Zprávy přinesly informace o tom, že Arenberger nepřiznal velkou část svého majetku, i když vlastní více než 60 nemovitostí. Skutečnost, že ministr zamlčel nemovitosti za desítky milionů korun, jednu z nemovitostí pronajímal Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, kde byl donedávna ředitelem, a ještě k tomu nemá jako šéf špitálu ani příslušnou bezpečnostní prověrku, vyvolávalo pobouření u veřejnosti i opozice, která žádala ministrovu rezignaci. Premiér Babiš se omezil na to, že po Arenbergerovi žádal vysvětlení.
Nevěděl jsem, jaký je rozdíl mezi daňovým a majetkovým přiznáním
V tomto týdnu dal sice premiér Arenbergerovi ještě šanci, když mu řekl, ať předloží do pátku všechny příslušné dokumenty o svých nemovitostech, ale mezitím už za něj hledal nástupce. "Měl si uvědomit, že ho novináři vylustrují až po předky," posteskl si Babiš, který ještě Arenbergerovi doporučil ať si najde nového daňového poradce.
Arenberger od začátku problémy kolem své osoby zlehčoval a když dostal dotaz, jak je možné, že nepřiznal tak velký majetek, odpověděl novinářům třeba takto: "Nevěděl jsem, jaký je rozdíl mezi daňovým a majetkovým přiznáním. Děkuji, že jste mě na to upozornili."
Arenberger věřil v "záchranu" ještě 21. května, kdy Babišovi dodal doklady ohledně svého majetku. "Ten šanon je asi 15 centimetrů tlustý," upozorňoval a opět své problémy zlehčoval. "Z mého pohledu vysvětluje problematiku tak, že tam nikdy nedošlo - kromě toho zadání pozemků do majetkového přiznání, které jsou stejně ale dostupné na katastru - k nějakému zásadnímu pochybení," tvrdil.
Než se dostal Arenberger pod tlak otázek, na které neuměl odpovídat, bylo jeho jedinou veřejně známou kaňkou v životopise členství v komunistické straně před rokem 1989, které na úvodní tiskové konferenci potvrdil. Na ní také zaznělo, že jej Státní bezpečnost vedla v záznamech jako kandidáta spolupráce s krycím jménem Kůže. To ale neznamenalo, že by byl jejím vědomým agentem, naopak o záměru StB ho získat ani nemusel vědět. Jeho svazek však StB 6. prosince 1989 zničila. "Nikdy jsem agentem nebyl," prohlásil on sám.
Nebýt toho, že kývl na začátku dubna na post ministra, mohl se chlubit úspěšnou kariérou dermatovenerologa, manažera a vysokoškolského pedagoga. Kromě toho, že to dotáhl až na ředitele vinohradské nemocnice, zastával či zastává řadu dalších funkcí, je například přednostou Dermatovenerologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, místopředsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a do jmenování ministrem byl také členem Rady Českého rozhlasu.