Arménie hledá nezávislost na Rusku. Proč je v zájmu EU její snahu podpořit?
Publikováno: 2.10.2024
KOMENTÁŘ / Arménie je malá země s bohatou historií a kulturním dědictvím. Je to země hrdá na svou křesťanskou tradici sahající až do počátků této víry. Dnes se ocitá na rozcestí své zahraniční politiky. Po staletí byla spojená s Ruskem prostřednictvím historických a vojenských vazeb, ale nyní hledá nové cesty k nezávislosti a suverenitě. Její snažení by Evropská unie měla podporovat. Historické spojenectví s Ruskem bývalo pro Arménii zárukou bezpečnosti. Po řadě zklamání z ruské neochoty pomoci ve složitých situacích je toto pouto v posledních letech otřeseno. Arménský premiér Nikol Pašinjan dokonce naznačil možnost vystoupení z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), což je (velmi zhruba) ruská obdoba bezpečnostní aliance NATO. Arménie má vleklé územní spory se svými sousedy, hlavně s Ázerbájdžánem. Jádrem rozepře je region Náhorní Karabach, který dle mezinárodního práva patří Ázerbájdžánu, ale od rozpadu Sovětského svazu jej kontrolovala místní vláda arménské menšiny za podpory Jerevanu. Tuto situaci Ázerbájdžán ukončil v roce 2020, kdy jeho jednotky nad oblastí převzaly kontrolu. Další vzájemný konflikt se odehrál v roce 2021 a tato přeshraniční krize trvá dodnes. Rusko sice vyvíjelo diplomatickou aktivitu, ale prakticky na obranu svého dlouholetého spojence neudělalo vůbec nic. Neschopnost Ruska fungovat jako regionální mocnost a obhájit své zájmy v regionu samozřejmě nezůstala bez reakce. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev a arménský premiér Nikol Pašinjan v současnosti hledají cestu, jak vzájemné rozepře dle mezinárodního práva urovnat. Dříve podobné rozhovory v naprosté většině zprostředkovávalo Rusko, dnes obě země jednají převážně bilaterálně. Věřím, že existuje naděje na úplné vyřešení konfliktu. Arménie prochází procesem přehodnocení své dlouhodobé zahraniční politiky.