Ať žije fotbalové násilí! Slavia se cynicky vysmívá spravedlnosti. Řítíme se do velkého průšvihu
Publikováno: 23.6.2026
KOMENTÁŘ / Společnost je pokaždé zděšená, politici, policisté, fotbaloví činovníci, kluby, rozhodčí, hráči a komentátoři to pokaždé odsuzují: fotbalové násilí, které se objevuje i za zdmi stadionů. Ve skutečnosti se však po žádném řádění tvrdého jádra fotbalových ultras neděje nic podstatného, všichni reagují na konkrétní incident, většinou poměrně vlažně, avšak systémové změny, které by mohly něco změnit k lepšímu, nepřicházejí. Páchání násilí nepřímo nahrávají všichni zúčastnění, počínaje fotbalovou asociací, kluby a sportovními komentátory a konče politiky, policií a soudy. Na vině je i ve společnosti všudypřítomný rasismus, nesnášenlivost a souhlas s násilnickým řešením údajných či skutečných problémů. Co je fér a co není Preventivní práce klubů s fanoušky bohužel nefunguje či jen po nějakou dobu, nakonec vždy převáží vůle lidí z tvrdého chuligánského jádra, kteří pokládají násilí za přirozené a ve vypjaté emoční hysterii dokážou ostatní strhnout s sebou. Fotbalový dav („kotel“) navíc nejedná spontánně, je organizován hierarchicky, téměř vojensky, a během akcí musejí všichni ultras poslouchat nařízení svých „šéfů“, jinak riskují nářez a vyobcování z tribuny (z komunity). Co je fér a co není, už dávno nikoho z nich nezajímá. Fotbal berou jako nesmiřitelný boj, z respektovaného soupeře se stal nepřítel, jehož chtějí odlidštit, pošpinit, zničit. Organizátoři ani rozhodčí na prohřešky chuligánů či fandů obecně během zápasu většinou nereagují, novináři dostatečně netlačí na potřebné systematické změny, kluby a následně i policie, státní zastupitelství a soudy přistupují k tomuto druhu násilí velmi laxně, činovníci pokaždé slibují nápravu, avšak po vyšumění prvotního zděšení ponechají vše při starém, někteří hráči mají k fotbalovým násilníkům a rasistům mentálně blízko a podle…