Babiš je pro mě největší soupeř. Nechci, aby byl prezident, říká generál Pavel

#Domácí

Publikováno: 8.6.2022

Pane generále, chcete ještě vůbec kandidovat na prezidenta? Ptám se proto, že jste patřil mezi první, kdo svůj zájem oznámili, ale zatím jste s oficiální kandidaturou nepřišel.

Jsem pevně rozhodnutý do prezidentské volby jít. Oficiální oznámení kandidatury považuji spíše za věc konkrétní taktiky a vhodného času. Ten zatím nenastal.

A kdy ji oznámíte oficiálně?

Nechci zatím specifikovat datum. Myslím, že lidé si zaslouží trochu odpočinout. Dva roky nás trápil covid, teď válka na Ukrajině se všemi důsledky, které z toho plynou, lidé si budou chtít užít léta, takže bych to viděl nejspíš na konec léta nebo začátek nového školního roku.

Lidé už mají delší dobu možnost podepsat se pod vaši kandidaturu na stránkách iniciativy Za společného prezidenta. To je vaše aktivita?

Ne, je to občanská aktivita, která funguje po vlastní ose. Asi před rokem ji založil Adam Coubal, přidali se k němu další lidé, kteří dobrovolně začali sbírat podpisy na podporu mé kandidatury. Jsem za to moc rád. Ale já ani můj tým jsme dosud podpisy aktivně nesbírali.

To se ale mění. Podepsat se nebo si stáhnout podpisový arch jde nově i na stránkách vaší inciativy Spolu silnější. Proč se to děje, když jste kandidaturu oficiálně nevyhlásil?

Chodí nám velké množství dotazů a žádostí od příznivců, kteří se chtějí do sběru podpisů zapojit. Byla by škoda jejich podporu nevyužít. Zároveň nechceme, aby měli naši příznivci pocit, že je ignorujeme. Moc si jejich podpory vážím a chci jim možnost podpisu usnadnit, proto dáváme výzvu na web. Můj tým už také dostane podpisové archy, aby mohli příležitostně sbírat podpisy.

Není v tom případě ale lepší oznámit už oficiálně kandidaturu? Pořád mi není jasné, na co čekáte.

Nevnímám to jako oficiální vyhlášení kandidatury. Jde o čistě praktickou věc, kterou reagujeme na zájem lidí zvenku. Všichni mají pocit, že napětí stoupá, ostatní kandidáti už sbírají podpisy, zatímco my mlčíme. Nechci budit dojem, že lavíruji, jestli do kandidatury jít. Tak to není, jsem rozhodnutý. Ale pokud jde o samotné ohlášení a start kampaně, tak na to teď nevidím správný čas. Podívejte se, že nyní lidé nyní í žijí strachem z války a strachem z dopadů na jejich životy. Pak budou komunální a senátní volby a já si opravdu myslím, že není úplně šťastné, abych do toho míchal oficiální oznámení své kandidatury. Prezidentský úřad si zaslouží vážnost a je lepší přijít s kandidaturou až lidé uzavřou kapitolu komunální a senátní volby.

Vy jste ale zároveň nedávno řekl, že kdyby se v průběhu kampaně objevil silný kandidát, vám blízký, tak byste z boje odstoupil. Jak jste to přesně myslel? A jaký by to mohl být kandidát?

Jde mi o to, aby příští prezident či prezidentka souzněli s mým hodnotovým viděním světa. Když by takový kandidát byl a měl mnohem větší šanci uspět, tak bych rozhodně nechtěl být tím sobcem, který bude za každou cenu trvat na tom, aby o Hrad usiloval Petr Pavel. Protože mi nejde o sebe, ale o parametry osoby prezidenta. A jestli takový kandidát před volbami bude a měl by mnohem větší šanci zvítězit než já, tak jsem připraven ho před volbami podpořit.

Před několika dny oznámila kandidaturu ekonomka Danuše Nerudová, se kterou máte možná leccos společného. Není takovým kandidátem?

Vím o lidech, kteří oznamují kandidaturu, ale když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, tak ty zatím nenaznačují, že by měli reálnou naději porazit Andreje Babiše, pokud bude kandidovat. Počkejme, jaké bude nastavení sil těsně před volbami a pak se o tom můžeme bavit.

Proč vlastně chcete kandidovat? Není jedním z motivů to, že si jako člověk s příkladnou vojenskou kariérou nedokážete zvyknout na život důchodce?

Určitě ne. Opravdu jsem nikdy netrpěl pocitem, že musím být v centru dění. Nemám ani potřebu si cokoliv dokazovat. Nepotřebuji si nikde upevňovat své ego. Naopak jsem po mnoha letech intenzivního života uvítal, že mohu zvolnit.

Tak proč chcete jít do tak náročného boje o Hrad a případně ještě náročnější funkce?

Byl jsem vždy člověkem, který nedokázal jen tak sedět, když se mu něco nelíbilo, když jsem chtěl něco změnit, tak jsem pro to něco udělal. V okamžiku, kdy prezident Miloš Zeman řekl, že jeho preferovaným kandidátem na pozici hlavy státu by byl Andrej Babiš, jsem si s vědomím toho, co reprezentuje, řekl, že nebudu jen sedět doma a nadávat, že by mohl být prezidentem. Navíc Babiš je podle průzkumů pořád na prvním místě. Je to tedy hlavní soupeř a já cítím jako výzvu ho porazit.    

Nemám důvod sponzory tajit

Jak vlastně trávíte tyto dny a týdny, věnujete se boji o Hrad?

Nynější období nazývám přípravou na kampaň. Myslím, že je třeba se důkladně na kandidaturu připravit, a proto se na ni dlouhodobě a intenzivně připravuji. Součástí toho je, že jezdím po republice, hovořím s lidmi, snažím se porozumět jejich problémům i tomu, co by očekávali od prezidentských kandidátů.

Je jasné, že to stojí peníze, kdo vám zatím přípravu na kampaň platí?

Často jsou to známí filantropové a úspěšní čeští podnikatelé, kteří mimo jiné financují Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Jsou to lidé, ke kterým mám plnou důvěru, a jsem rád, že mě podporují.

Můžete být konkrétní?

Mezi sponzory patří Libor Winkler (předseda představenstva společnosti RSJ a odborník na kapitálové trhy), Martin Hájek a Jiří Mareš (zakladatelé společnosti Livesport), Martin Vohánka (zakladatel W. A. G. payment solutions a značky Eurowag), Václav Muchna a Martin de Martini (brněnská společnost Y Soft), Jan Bárta a Dušan Šenkypl (investoři, kteří prodali například srovnávací server ePojištění.cz), Ondřej Fryc (zakladatel investičního fondu Reflex Capital) a Jaroslav Beran (spolumajitel sázkové kanceláře Tipsport). 

Umístíte na internet všechny sponzory i částky, které vám dávají?

Jelikož ještě nejsem oficiálním kandidátem a nespustil jsem kandidátský web, tak financování probíhá přes spolek Pro bezpečnou budoucnost. Spolek jsem založil v prosinci 2019. Mou snahou bylo především šířit osvětu například o bezpečnostních otázkách, NATO. S nástupem pandemie covidu jsem se věnoval se svými spolupracovníky nejvíce přípravě návrhů na reformou krizového systému, které jsme předali vládě a zveřejnili. Myslím, že ze strany sponzorů šlo především o filantropii.  Po ohlášení kandidatury samozřejmě spustíme transparentní účet a všechny přicházející platby i dárci budou veřejní.

V roce 1989 jsem cítil úlevu

Překvapilo vás či zaskočilo, když premiér Petr Fiala prohlásil, že by si nepřál za prezidenta bývalého člena komunistické strany, čímž mimo jiné narážel na vás?

Chápu, že mnoha lidem může vadit mé členství v komunistické straně před rokem 1989. Otázkou je, jestli se u mě budou dívat na několik málo let z minulosti, nebo na třicet let po roce 1989. A hlavně také na budoucnost. Myslím, že i vládní koalice bude mít nakonec zájem podpořit kandidáta, který bude mít šanci uspět. Bude na nich, jak si to zhodnotí těsně před volbami.

Pokud někdo tvrdí, že vás nebude volit, tak nejčastěji vám vytýká právě ono členství v komunistické straně. Vy říkáte, že jste musel do strany vstoupit, pokud jste se chtěl dostat k vytouženým výsadkářům. Je ale dobře, aby Česká republika měla 30 let po pádu komunistické strany prezidentem exkomunistu? 

Rozumím vaší otázce. My se ale neustále strašně vracíme do historie místo toho, abychom se koukali dopředu. V roce 1999 jsme se stali členy NATO, v roce 2004 členem Evropské unie. Členské státy nás vzaly mezi sebe jako bývalou komunistickou zemi. Kdyby uvažovaly tyto země stejně jako někteří lidé u nás, tak by nás nemohly přijmout. 

Takže nevidíte problém v tom, že by seděl na Hradě člověk, který přece jen byl čtyři roky členem komunistické strany?   

Stal jsem se vojenským představitelem NATO v situaci, kdy o mně měli všichni naši spojenci dokonalé informace a já prošel těmi vůbec nejpřísnějšími prověrkami. Jestliže se naši spojenci dokázali přenést přes mou minulost a vnímali mě podle toho, co jsem dělal od roku 1990, proč bychom se přes to nemohli přenést i my? Proč nedokážeme říci: Ano, všichni jsme dělali chyby, ale podstatné je, jak jsme se k nim postavili a co jsme dělali následně.

Na druhou stranu není fakt, že kdyby nastal před rokem 1989 vojenský konflikt, tak byste bojoval na straně autoritativní, komunistické moci proti svobodnému Západu?

Nikdy jsem nebyl v rodině vedený ideologicky k nějaké lásce ke komunismu či k socialismu. Narodil jsem se do prostředí, kdy Československo bylo součástí Varšavské smlouvy a my byli konfrontováni se zeměmi NATO. To byla prostě realita, ve které jsem žil. Protože jsem chtěl být voják, výsadkář, tak jsem to nebral tak, že mými nepřáteli jsou Američané, Němci či jiní, ale prostě jsem se cítil jako výsadkář, který chrání naši zemi. V tehdejších dokumentech byste se ani nedočetl, že by naše armáda měla útočné plány, říkalo se, že sloužíme obraně země.

Jezdím i mezi příznivce Babiše a Zemana

Jaký je vlastně váš vztah k této vládě? Jaká podle vás je?

Jsem především rád, že tuto vládu máme, jsem rád, jak se staví k válce na Ukrajině, protože za mnohá opatření, která dělala předchozí vláda, jsem se styděl. Na druhé straně je nyní kabinet v situaci, která je opravdu mimořádně složitá a vyžaduje nepopulární kroky. Nedá se proto ani očekávat, že poroste jeho popularita. Spíše naopak. 

Teď se nejvíce mluví o tom, do jaké míry umí či neumí pomáhat účinně lidem v těžké sociální situaci. Umí?

Vláda se velice dobře snaží vyvažovat bezpečnostní kroky se sociálními kroky. Neříkám, že všechny kroky, které podniká, jsou správné, například si myslím, že podpora lidí by měla být spíš progresivní ve vztahu k těm nejchudším příjmovým kategoriím. Nejsem příznivec plošných opatření, protože je nepovažuji za správná.

Nedáváte nyní až příliš přednost různým odborným konferencím či besedám s příznivci, budete mít podporu třeba také na venkově?

Kromě konferencí a škol jsem absolvoval desítky, možná stovky besed po městech, městečkách a vesnicích po celé republice. I když to nemusí být vidět, byl jsem už opravdu na mnoha besedách od východní Moravy až po Aš. Jsem hodně v kontaktu s lidmi.

A myslíte, že máte schopnost získat si i část voličů Andreje Babiše?

Myslím, že ano. Jezdím i do míst, kde je hodně jeho voličů a voličů Miloše Zemana. Lidé tam třeba se mnou názorově nesouhlasili, ale líbilo se jim, že k nim mluvím srozumitelně, říkám věci, jak jsou, a snažím se navrhovat řešení, která vedou k cíli. Kdybych to dělal v armádě jinak, tak bychom prohráli každou bitvu. Andrej Babiš je populista, který často mlží a dělá věci jen proto, aby se dostal k moci, bez ohledu na to, jestli jsou jeho návrhy realizovatelné.  

Jaký byste chtěl být prezident, co především byste chtěl dělat? 

Nemyslím, že by prezident měl zasahovat vládě do jejího vládnutí. Ale měl by například nastolovat témata, která vláda či politické strany z různých důvodů nenastolují. Teď tady máme celou řadu problémů, ať už to je energetika, důchody, vzdělávání, transformace průmyslu, k řešení těchto věcí by odborníci měli hodně přispět. Prezident může tyto debaty moderovat a navrhovat řešení.

Není to příliš idealistická představa? A měl byste třeba ambici moderovat nějak spory mezi tak znesvářenými bloky, jako je vládní pětikoalice na jedné straně a hnutí ANO s SPD na druhé?

Myslím, že mám velké zkušenosti z vedení vojenského výboru NATO, kdy jsem měl za úkol přivést členské země k jednotnému názoru. Moderoval jsem debaty tak, abychom se dokázali shodnout. V naší zemi se také potřebujeme na různých věcech shodnout, abychom mohli jít dál. Na to by měl prezident využít svých pravomocí.

Řekněte mi závěrem, jste i za zavřenými dveřmi takový kliďas, jak působíte navenek? Nevím, jestli jste se už někdy pořádně rozčílil.

Zeptejte se mé ženy, jaký jsem kliďas. Myslím, že jsem úplně normální chlap. Dokážu si doma u televize zanadávat, dokážu se naštvat a dokážu být i v pohodě. To, že nějak působím navenek, je dáno mou prací. Umíte si představit generála, který bude těkat zleva doprava, bude křičet, propukne v pláč či jásot?