Babiš se opět ukázal jako zdatný učedník Miloše Jakeše. Jejich projevy jsou takřka zaměnitelné
Publikováno: 14.6.2023
KOMENTÁŘ / Úterní jednání Poslanecké sněmovny se neslo v relativně klidném duchu, z něhož vybočil jen standartně útočný, ale nezvykle krátký proslov samuraje z SPD, který tradičně strašil hordami migrantů, a pak takřka dvouhodinové vystoupení majitele ANO Andreje Babiše. Jenže o co déle mluvil, o to méně toho řekl. Bylo těžké udržet pozornost nad tímto mistrem rétoriky od něhož by se i Marcus Tullius Cicero jistě lecčemus přiučil. Babišova vystoupení vždycky připomínala něco mezi nepovedeným varietním číslem, chrlením nesouvislých vět a slov, specifické jakešovské dikce a v neposlední řadě mícháním češtiny, kterou se pořádně nenaučil, a slovenštiny, kterou už zapomněl. To vše doplněné o neschopnost psaný text přečíst bez chyb, nervozní škubání rameny či hlavou, nečekaným přechodům do hurvínkovské fistule a mácháním rukama. Včerejší představení bylo povýšeno na další level. Snad s vědomím, že vystoupil krátce po projevu prezidenta republiky, s nímž ve volbách drtivě prohrál, snažil se do svých nesouvislých vět nacpat co nejvíce svých oblíbených informací o tom, s kým se zná, na koho má telefon, a co všechno on a jeho parta pro českou republiku zařídil. Už samotné entrée naznačilo, co následující takřka dvě hodiny přinesou. „Jsem rád, že tady můžu vystoupit. Zatím mám to právo, i když jsem slyšel v kuloárech, že se něco chystá,“ naznačil tajemně Babiš, že ho snad chtějí zbavit práva vystupovat na plénu. Soudného člověka spíše napadne, jestli by nebylo lepší jej na základě jeho zmatených proslovů zbavit svéprávnosti. „A potom pan prezident říkal, že máme myslet na ty, kdo míní, že nemají zastání v Parlamentu. Tak, vážený pane prezidente, my na ně…