Babišovo a Zemanovo odcházení. Vrátit se do normalní doby bude těžké

<p><img width="608" height="402" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Ovčáček-Babiš-Zeman.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Ovčáček-Babiš-Zeman.jpeg 608w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Ovčáček-Babiš-Zeman-300x198.jpeg 300w" sizes="(max-width: 608px) 100vw, 608px" /></p><strong>Naše země zažívá emočně velmi vypjaté období. Je rámováno nedobrovolným odchodem z piedestálu moci Andreje Babiše a nedůstojným opouštěním prezidentského úřadu hlavy státu, které nám servíruje okolí Miloše Zemana. Dvojí odcházení v jednom čase zároveň vybízí k úvahám, jak bude naplněna očekávána změna. </strong> Mnozí si přáli slušnějšího premiéra a přejí si normálního příštího prezidenta. V tom prvním případě se přání vyplnilo, ale velmi bude záležet na tom jaká konkrétní vláda vznikne a zejména jak bude fungovat. Její přicházení nebude snadné. Nedostane žádných sto dní hájení. Doba je velmi turbulentní. V jednom čase kumuluje mnoho alarmujících potíží, které jsou zčásti tíživým dědictvím éry babišismu a také nepřejícnými vnějšími vlivy. Nástupce Miloše Zemana může přijít na scénu i dříve. Měl by to být kandidát či kandidátka, jež bude mít šanci uspět v přímé volbě a nebude prohlubovat již tak hluboké příkopy v rozdělené společnosti. Každopádně bude další přímá volba prezidenta probíhat ve složitém období. On by stačil nevyzpytatelný kovid, který Babišova vláda dlouhodobě nezvládala. Pak tady máme rozvrácené veřejné finance, skokový nárust cen energií, pohonných hmot a všudypřítomný pocit nejistoty a obav z budoucnosti. Nová vláda a následně i nový prezident (či prezidentka) by měli být schopni spolupráce a přinášet lidem naději a uchopitelnou reálnou vizi. Bude to velmi obtížné, neboť se může stát, že nás čeká doba většinové nižší životní úrovně a zásadního přehodnocení priorit. Éra zadluženého relativního blahobytu končí a přichází potkání se s nemilou realitou, což není jen téma České republiky. V těžkých časech by měly jít osobní ambice politicky exponovaných veřejných osob stranou. Jenže to u některých jedinců nemůžeme očekávat. Odcházení Andreje Babiše nápadně připomíná odcházení Donalda Trumpa. Oba dva nebyli na případnou porážku mentálně připraveni, jejich predátorské ustrojení jim to neumožňuje. I nadále se cítí podvedeni, zrazeni, zneuznáni. Své prohry považují za výsledek údajného komplotu proti své osobě. I nadále lžou a útočí na jiné. Túrují tím znejistěnou společnost. Říkají si, že čím hůře bude všem, tím lépe pro ně. Svoje kauzy relativizují, a hrají si virtuální příběhy o uštvané politické oběti. Podobnou argumentaci používá i Babišův dlouholetý slovenský spojenec Fico, když komentuje živé nahrávky svých rozhovorů s náčelníkem jedné vlivné slovensko-české oligarchické korporace. I on mluví o pokusu cílené likvidace a odmítá přijmout fakta. Odcházení Miloše Zemana má rozměr antické tragédie. Osoby a obsazení tohoto nedůstojného spektáklu jsou tak neuvěřitelné, že je již není třeba komentovat. Tato závěrečná fáze panování Miloše Zemana by měla být ponaučením do budoucna. Minimálně v tom, že by kancléřem hlavy státu neměla být osoba bez bezpečnostní prověrky a poradcem prezidenta (volným liberem) by neměla být ruská spojka. Měli bychom vystoupit ze svých ulit přílišné a neopětované korektnosti, ale i lhostejnosti a naivity. Fialova vláda bude muset projevit velkou porci odvahy, profesionality, trpělivosti a pokory, jedině tak může uspět. Nezbytně nutné však je odstřihnout se od schémat babišismu a zemanismu. Ty jejich způsoby a móresy musí dostat stopku. Není možné na jejich základech stavět nové modely správy země. Jejich éra musí být důkladně auditována a popsána, včetně vyvození všech důsledků, abychom mohli být plnohodnotným právním státem. Musí skončit éra svévole a účelového selektivního práva. Správa země by měla být vstřícná, úměrná a spravedlivá, měla by sloužit všem občanům, a ne hrstce vyvolených. Jedině tak může společnost přistoupit na větší míru sounáležitosti a solidarity. Obojího teď bude velmi potřeba.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Andrej Babiš #Miloš Zeman #Petr Fiala

Publikováno: 30.10.2021

Naše země zažívá emočně velmi vypjaté období. Je rámováno nedobrovolným odchodem z piedestálu moci Andreje Babiše a nedůstojným opouštěním prezidentského úřadu hlavy státu, které nám servíruje okolí Miloše Zemana. Dvojí odcházení v jednom čase zároveň vybízí k úvahám, jak bude naplněna očekávána změna. Mnozí si přáli slušnějšího premiéra a přejí si normálního příštího prezidenta. V tom prvním případě se přání vyplnilo, ale velmi bude záležet na tom jaká konkrétní vláda vznikne a zejména jak bude fungovat. Její přicházení nebude snadné. Nedostane žádných sto dní hájení. Doba je velmi turbulentní. V jednom čase kumuluje mnoho alarmujících potíží, které jsou zčásti tíživým dědictvím éry babišismu a také nepřejícnými vnějšími vlivy. Nástupce Miloše Zemana může přijít na scénu i dříve. Měl by to být kandidát či kandidátka, jež bude mít šanci uspět v přímé volbě a nebude prohlubovat již tak hluboké příkopy v rozdělené společnosti. Každopádně bude další přímá volba prezidenta probíhat ve složitém období. On by stačil nevyzpytatelný kovid, který Babišova vláda dlouhodobě nezvládala. Pak tady máme rozvrácené veřejné finance, skokový nárust cen energií, pohonných hmot a všudypřítomný pocit nejistoty a obav z budoucnosti. Nová vláda a následně i nový prezident (či prezidentka) by měli být schopni spolupráce a přinášet lidem naději a uchopitelnou reálnou vizi. Bude to velmi obtížné, neboť se může stát, že nás čeká doba většinové nižší životní úrovně a zásadního přehodnocení priorit. Éra zadluženého relativního blahobytu končí a přichází potkání se s nemilou realitou, což není jen téma České republiky. V těžkých časech by měly jít osobní ambice politicky exponovaných veřejných osob stranou. Jenže to u některých jedinců nemůžeme očekávat. Odcházení Andreje Babiše nápadně připomíná odcházení Donalda Trumpa. Oba dva nebyli na případnou porážku mentálně připraveni, jejich predátorské ustrojení jim to neumožňuje. I nadále se cítí podvedeni, zrazeni, zneuznáni. Své prohry považují za výsledek údajného komplotu proti své osobě. I nadále lžou a útočí na jiné. Túrují tím znejistěnou společnost. Říkají si, že čím hůře bude všem, tím lépe pro ně. Svoje kauzy relativizují, a hrají si virtuální příběhy o uštvané politické oběti. Podobnou argumentaci používá i Babišův dlouholetý slovenský spojenec Fico, když komentuje živé nahrávky svých rozhovorů s náčelníkem jedné vlivné slovensko-české oligarchické korporace. I on mluví o pokusu cílené likvidace a odmítá přijmout fakta. Odcházení Miloše Zemana má rozměr antické tragédie. Osoby a obsazení tohoto nedůstojného spektáklu jsou tak neuvěřitelné, že je již není třeba komentovat. Tato závěrečná fáze panování Miloše Zemana by měla být ponaučením do budoucna. Minimálně v tom, že by kancléřem hlavy státu neměla být osoba bez bezpečnostní prověrky a poradcem prezidenta (volným liberem) by neměla být ruská spojka. Měli bychom vystoupit ze svých ulit přílišné a neopětované korektnosti, ale i lhostejnosti a naivity. Fialova vláda bude muset projevit velkou porci odvahy, profesionality, trpělivosti a pokory, jedině tak může uspět. Nezbytně nutné však je odstřihnout se od schémat babišismu a zemanismu. Ty jejich způsoby a móresy musí dostat stopku. Není možné na jejich základech stavět nové modely správy země. Jejich éra musí být důkladně auditována a popsána, včetně vyvození všech důsledků, abychom mohli být plnohodnotným právním státem. Musí skončit éra svévole a účelového selektivního práva. Správa země by měla být vstřícná, úměrná a spravedlivá, měla by sloužit všem občanům, a ne hrstce vyvolených. Jedině tak může společnost přistoupit na větší míru sounáležitosti a solidarity. Obojího teď bude velmi potřeba.