Babišův průvodce po galaxii politického marketingu. Škubání politické mrtvoly, šest bytů a křik o kampani
Publikováno: 20.6.2026
GLOSA / Až jednou někdo sepíše učebnici krizové komunikace hnutí ANO, rozhodně to nebude žádný Epos o Gilgamešovi, ani Sága rodu Forsytů. Vystačí si s brožurkou do kapsy a několika zlatými pravidly. Když se objeví problém, nikdy nepanikař. Křič „kampaň“. Když to nezabere, přidej Dozimetr. A když ani to nezafunguje, řekni, že realita je mediální konstrukce. Andrej Babiš tuhle metodu nevynechal nikdy. Jeho následovníci se ji ale neučí, oni ji už prostě mají reflexivně v sobě. Takže není divu, že i Ondřej Prokop, čerstvě nachytaný v situaci, kde se fakta začala nepříjemně shlukovat do tvaru připomínajícího otázku, sáhl po osvědčeném balíčku „krizového přežití“. Jakmile se vynořily nepohodlné dotazy kolem bytů, nastoupila klasika: Dozimetr jako univerzální hasicí přístroj, neurčité „zájmové skupiny“ jako mlžná clona a samozřejmě obligátní refrén o „kampani“. Tedy o tom, že realita je jen nepovedený hoax a novináři cosi jako koordinovaná útočná jednotka. „Celá kauza vzniká ve chvíli, kdy…“ Tato věta je v české politice již samostatným žánrem. Většinou následuje konspirační teorie lehce připomínající thriller, kde ale chybí zápletka i důkazy, zato přebývá pocit, že všichni ostatní hrají proti jednomu osamělému hrdinovi. Jenže Ondřej Prokop není Gary Cooper ani Chuck Norris. Pak přichází další level. Mediální lynč. V překladu do reality jde o situaci, kdy se nepříjemná informace odmítne rozplynout jen proto, že ji ten, koho se týká, označil za nepříjemnou. V takovém světě totiž není problémem to, co se stalo, ale že si někdo dovolil na to upozornit. Zatímco se tedy na veřejnosti vrší otázky jako nedoručené…