Báječní lidé na nekonečně dlouhých strojích. Legendární Čechie měly opět dostaveníčko
Do místa svého rodiště na severu Čech se sjely nejdelší motorky světa. Spanilou jízdu Šluknovským výběžkem sledovaly stovky lidí.
Publikováno: 8.9.2020
Léto patří veteránům, a tak se naší zemí i letos přehnaly konvoje všech barev i značek. Nejčastěji byl k vidění čtyřlístek Škoda, Tatra, Praga, Aero v doprovodu Jawy a Čezety. Dnes leckoho překvapí, že v předválečném Československu vyrábělo auta jedenáct firem a motorky ještě mnohem víc. Rozlišit jejich výrobky je často úkol hodný znalců, jednu specialitu ale každý pozná hned: motocykl Böhmerland-Čechie vynikající neuvěřitelnou, bezmála třímetrovou délkou. Nejdelší na světě.
Böhmerland není značka významná velikostí ani objemem, její unikátní stroje ale dodnes přitahují pozornost, a navíc jde o výmluvnou ilustraci naší moderní historie. Němec Albin Hugo Liebisch ji založil roku 1925 v Krásné Lípě a později přestěhoval do Kunratic u Šluknova. Právě sem se také v závěru prázdnin tradičně sjíždějí její příznivci. Příznačně však teprve od roku 1999, kdy se už bezmála dekádu otevíraly a hojily dlouho tabuizované rány Sudet.
Letošní sraz poznamenal koronavirový útlum, přesto ze všech koutů republiky dorazilo šestnáct strojů. Spanilá jízda jako vždy začala v Krásné Lípě, přes Varnsdorf a Rumburk vedla do Šluknova a Kunratic, kde dnes jen pamětní tabulka připomíná místo někdejší továrny. V každém místě se konvoj na půl hodiny zastavil, aby ho obklopila kohorta zvědavců všech věkových kategorií. I generace vyrůstající na smartphonech vnímá něco mimořádného.
"Pravidelně se nás sjíždí přes pětadvacet, rekord byl jednatřicet," podotýká organizátor akce Václav Slovák. Z necelého tisíce vyrobených motocyklů Böhmerland se dodnes dochovalo asi sto třicet. "I teď se čas od času někde objeví další. V Německu i Rakousku se vlastníci dlouho zdráhali ozvat a přihlásit. Patrně se obávali, že by museli vysvětlovat nejasné okolnosti, za nichž se stroj po válce dostal z Československa," dodává sběratel.
Jeho samotného specifický a důstojný vzhled Čechií očaroval už v sedmnácti. "Po ročním úsilí jsem jednu začátkem sedmdesátých let sehnal. Pocházela z roku 1927, a když jsem se tehdy ucházel o veteránskou testaci, málem mě vyhnali, že tak zánovní stroj mezi veterány nepatří," směje se Václav Slovák. Mimochodem za ni tehdy zaplatil tisíc korun, což by ani v současných cenách nebylo víc než 11 000 Kč. Dnes na serveru iVeteran.cz najdeme jediný inzerát s cenou 30 000 eur, tedy 800 000 Kč.
Je jízda na Böhmerlandu stejně zvláštní jako jeho rozměry? "Jako většina strojů té doby má řídítka nízko, pozice jezdce je méně přirozená a může vás z toho bolet za krkem," vysvětluje pan Slovák. "Díky dlouhému rozvoru je ale velmi stabilní, o což také konstruktéru Liebischovi šlo. S čím určitě nepočítal, jsou dnešní retardéry u přechodů pro chodce. Když si na ně nedáte pozor, posadíte Böhmerlanda na břicho."
Husarským kouskem českých sběratelů byla spanilá jízda Alpami přes Rakousko a Itálii do Švýcarska v roce 2005. Sledovala trasu Albina Liebische, který tudy o sedmdesát let dříve vedl propagační cestu. "V hotelích si nás fotili a dávali slevy na ubytování. Nejdelší motorky na světě, to pro ně byla senzace i reklama. Když jsme za rok přijeli znovu, už tam visely naše fotky," vzpomíná Václav Slovák.
Výstřední konstrukce umožňovala nabídnout místo třem, s trochou skromnosti i čtyřem dospělým, další se usadil v sajdkáře. Díky prostorovému rámu z tenkých trubek přitom byla Čechie relativně lehká a k pohonu stačil jednoválcový motor - zprvu čtyřdobá šestistovka, od roku 1937 i mnohem levnější dvoudobá třistapadesátka.
Tou dobou už byl Liebisch majitelem továrny s dvaceti zaměstnanci, podnikání ale zastavila válka. V červenci 1945 byl do závodu dosazen národní správce, na podzim Liebische měsíc internovali a surově vyslýchali partyzáni ze skupiny Národní mstitel. Před Vánoci raději sám odjel k příbuzným do Pasova, kde se pokoušel pokračovat.
Záhy však měl jako řada dalších poznat, že Němci ve vnitrozemí k příchozím nechovají o moc hlubší sympatie než Češi, kteří je vyhnali. Liebisch nabízel strojařské vynálezy bavorským firmám, ty je však pouze napodobily a využily bez jeho souhlasu. Zemřel zapomenut v roce 1965.