Berenika Kohoutová: Ambice je motor, který mě žene dopředu
<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/Snímek-obrazovky-2022-08-09-v-8.11.33.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Divadlo Kampa" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/Snímek-obrazovky-2022-08-09-v-8.11.33.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/Snímek-obrazovky-2022-08-09-v-8.11.33-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/Snímek-obrazovky-2022-08-09-v-8.11.33-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/08/Snímek-obrazovky-2022-08-09-v-8.11.33-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p1">Přiznává, že odmalička byla tak trochu exhibicionistka. Podle ní se to projevovalo tak, že by ve třídě udělala cokoli, aby na sebe strhla pozornost. Dnes se tato vášeň stala legitimní součástí její profese. Talentovaná herečka a zpěvačka má dar zaujmout originálními projekty, smyslem pro humor a žánrovou hudební nepředsudečností. Momentálně slaví úspěch v představení Marta. O tom, jak se sžívala s postavou Marty Kubišové, a třeba také o tom, jaké je to být dcerou provokativní spisovatelky Ireny Obermannové, jsem si povídal s Berenikou Kohoutovou. </p> <p class="p4"> Říká se, že když herec dostane scénář, čte jenom svou postavu. Jestli je ta role dost velká, oduševnělá a jestli má či nemá postelové scény. Je to pravda? Tady v Česku to bývá tak, že obvykle nejdřív kývnu na celý projekt, třeba film. Scénář se ke mně většinou dostane až potom. Mě nakonec stejně nejvíc zajímá, kdo to režíruje, kdo to napsal, případně kdo v tom se mnou hraje. Na základě toho se rozhoduju. Myslím, že většina kolegů to má stejně.</p> <p class="p4"> Odmítáte scénáře? Jednu věc jsem odmítla teď na jaře, ale spíš z časových důvodů. Bylo toho moc – jeden seriál, představení Marta, jeden dost náročný dabing. Člověk si holt musí určit priority. Od té doby, co jsem porodila, se na mě práce valí. Je to jako naschvál, ale asi je to dobře.</p> <p class="p4"> Vaše holčička se jmenuje Lola. Neznám jinou Lolu než tu, která běží o život. Vlastně ani nevím, jestli to bylo na základě tohohle Tykwerova filmu. Ale měla jsem to v hlavě, vždycky jsem chtěla, aby se moje dcera jmenovala Lola. Když jsem se seznámila s mým současným mužem, docela rychle jsem otěhotněla a ukázala mu seznam favoritních jmen. Lola byla na prvním místě. Řekl: dál ani nečti.</p> <p class="p4"> Když takhle sedíme před představením, můžete si dát pivo nebo dvojku? Jak před kterou rolí. Dnes večer hrajeme na vyšehradské letní scéně Brouka v hlavě, kde mám menší roli, tak to bych asi mohla. Ale třeba na Martě bych si to nedovolila. To je taková kláda, že při ní člověk zapomene na všechno: že je unavený, že ho tíží nějaký problém, chce se mu čurat… prostě všechno.</p> <p class="p4"> Martu hrajete ve venkovním atriu Muzea Kampa. Už vás smetla bouřka? Mě...</p>
Publikováno: 11.8.2022
Přiznává, že odmalička byla tak trochu exhibicionistka. Podle ní se to projevovalo tak, že by ve třídě udělala cokoli, aby na sebe strhla pozornost. Dnes se tato vášeň stala legitimní součástí její profese. Talentovaná herečka a zpěvačka má dar zaujmout originálními projekty, smyslem pro humor a žánrovou hudební nepředsudečností. Momentálně slaví úspěch v představení Marta. O tom, jak se sžívala s postavou Marty Kubišové, a třeba také o tom, jaké je to být dcerou provokativní spisovatelky Ireny Obermannové, jsem si povídal s Berenikou Kohoutovou.
Říká se, že když herec dostane scénář, čte jenom svou postavu. Jestli je ta role dost velká, oduševnělá a jestli má či nemá postelové scény. Je to pravda? Tady v Česku to bývá tak, že obvykle nejdřív kývnu na celý projekt, třeba film. Scénář se ke mně většinou dostane až potom. Mě nakonec stejně nejvíc zajímá, kdo to režíruje, kdo to napsal, případně kdo v tom se mnou hraje. Na základě toho se rozhoduju. Myslím, že většina kolegů to má stejně.
Odmítáte scénáře? Jednu věc jsem odmítla teď na jaře, ale spíš z časových důvodů. Bylo toho moc – jeden seriál, představení Marta, jeden dost náročný dabing. Člověk si holt musí určit priority. Od té doby, co jsem porodila, se na mě práce valí. Je to jako naschvál, ale asi je to dobře.
Vaše holčička se jmenuje Lola. Neznám jinou Lolu než tu, která běží o život. Vlastně ani nevím, jestli to bylo na základě tohohle Tykwerova filmu. Ale měla jsem to v hlavě, vždycky jsem chtěla, aby se moje dcera jmenovala Lola. Když jsem se seznámila s mým současným mužem, docela rychle jsem otěhotněla a ukázala mu seznam favoritních jmen. Lola byla na prvním místě. Řekl: dál ani nečti.
Když takhle sedíme před představením, můžete si dát pivo nebo dvojku? Jak před kterou rolí. Dnes večer hrajeme na vyšehradské letní scéně Brouka v hlavě, kde mám menší roli, tak to bych asi mohla. Ale třeba na Martě bych si to nedovolila. To je taková kláda, že při ní člověk zapomene na všechno: že je unavený, že ho tíží nějaký problém, chce se mu čurat… prostě všechno.
Martu hrajete ve venkovním atriu Muzea Kampa. Už vás smetla bouřka? Mě...