Bestie z Omahy: Nevím přesně, kolik jsem jich zastřelil. Když na to myslím, chce se mi zvracet
Publikováno: 6.6.2024
HISTORIE / Z ranní mlhy halící Lamanšský průliv se vynořují tisíce plavidel spojenecké armády. Pohled na zdánlivě klidné normandské pláže vojáky na jejich palubách neuklidní. Uvědomují si, že tam na ně číhají pečlivě skrytí nepřátelé. A mezi nimi je jeden, který zabije tolik z nich, až se stane legendou. V Normandii se přesně před 80 lety, 6. června roku 1944, psala historie. Propukla jedna z největších válečných operací všech dob, jejímž cílem bylo prolomit Hitlerův Atlantický val, tedy systém bunkrů, min a kulometných hnízd podél severozápadního pobřeží Evropy, otevřít západní frontu a ve svém důsledku podlomit nacistickou nadvládu v Evropě. Na pět pláží, které získaly jména Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword, mířilo na asi sedmi tisících plavidlech zhruba 156 tisíc spojeneckých vojáků. Jakmile se o půl sedmé hodině ranní otevřely dveře transportních člunů, nastalo hotové peklo. Moře se zbarvilo krví, pláže se pokryly bezvládnými těly. Největší krveprolití propuklo na pláži Omaha. Většina plovoucích tanků Sherman, které měly poskytnou tolik potřebné krytí, se potopila, letecké bombardování německých pozic se nezdařilo. Vojáci se snažili co nejrychleji pláž přeběhnout a zajistit si bezpečnější pozice, avšak mnozí z nich padli ještě dříve, než se dotkli souše. Bojovat vůbec nechtěl Historikové odhadují, že toho dne se nedožilo večera zhruba 4 400 spojeneckých vojáků, přičemž více než polovina z nich zemřela právě na Omaze, německá strana utrpěla ztráty v rozmezí od čtyř do devíti tisíc mužů. Snad několik stovek amerických bojovníků zemřelo dílem jediného německého vojáka, teprve dvacetiletého desátníka jménem Heinrich Severloh. Sám přitom neměl…