Bezpráví ve jménu zákona. Jako nechat chirurga operovat se sekerou
Publikováno: 17.8.2023
KOMENTÁŘ / V diskuzi o obsazování uvolněných míst ústavních soudců se ukázala propast mezi stavovským myšlením českého právnického stavu a realitou. Toto myšlení odmítá v právních otázkách existenci jiných hodnot než psaného práva, natož aby přiznalo samu existenci hodnot stojících nad právem psaným. Je to vlastně logické. Český právnický stav vyrostl z komunistické doktríny vtělené do pozitivistického vnímání práva, tvorby zákonnosti a jejich úlohy k udržení stability moci ve státě a ve společnosti. Taková doktrína popírá vše ostatní: „Nic jiného nelze vnímat, vidět, slyšet.“ Co napsáno v zákoně, je v kterékoliv době (!) lege artis, hodnotovým vzorem a bariérou před jakýmikoliv hodnotami zvnějšku. Soudce je tím navždy zbaven odpovědnosti za mravní a výchovnou úlohu práva a může se s odvoláním na „zákon“ dopouštět i nespravedlností. Je to jako dovolit chirurgovi beztrestně operovat se sekerou. Nad obtížným osobním rozhodnutím soudce Roberta Fremra vzdát se po více než třicetileté úspěšné polistopadové kariéře kandidatury na místo soudce Ústavního soudu by nikdo neměl mít pocit uspokojení. Cestou nejmenšího odporu Ústava demokratické České republiky však v reakci na zkušenost komunistické diktatury a ponížení práva nebyla napsána jako hodnotově neutrální dokument. Naopak. Už 9. ledna 1991 byl ještě federálním shromážděním přijat ústavní zákon 23/1991 Sb. Už jeho vstupní paragraf striktně určuje, že „ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod“. Ta se tak – alespoň formálně – stala povinným základem rozhodování všech státních orgánů vůči jednotlivci v novém státě. Listina spolu s tímto ústavním zákonem nastavily otevřeně hodnotový rámec výkladu „chápání světa,…