Bílá smrt. Legendární finský odstřelovač se stal noční můrou Sovětů
Publikováno: 6.9.2023
HISTORIE / Vyčerpaní Rudoarmějci se kousek po kousku prodírají územím nepřítele. Zasněženou krajinou, hlubokými lesy, v tuhých mrazech. Náhle třeskne rána a jeden z nich padá do bílého sněhu. Ostatní rychle klesnou k zemi, rozhlížejí se, tápají, z jakého směru střela přiletěla. Bílá smrt zase řádí. A chce dostat i je. Bezprecedentní územní požadavky Moskvy smetly Helsinky v roce 1939 ze stolu. Na konci listopadu tak zahájili Sověti ostřelování finského pohraničí, bombardování finských měst a nakonec se svou armádou překročili hranice. Rozhořela se takzvaná zimní válka. Válka, která podle Sovětského svazu v čele s Josifem Stalinem měla být blesková. To se však přepočítali. Narazili totiž na houževnatost Finů a jejich odhodlání bránit si svůj domov za každou cenu. Výrazné početní a materiální převaze nepřítele dokázali odolávat více jak tři měsíce. A zásluhu na tom měl i Simo Häyhä, odstřelovač u 12. pěší divize plukovníka Stevensona v oblasti okolo řeky Kollaa. Na první pohled nenápadný muž, který se až do začátku války živil jako zemědělec a volný čas trávil lovem. Hon na vojáky „Jdu na Rusy,“ říkával prý Häyhä. Vstával ještě za tmy a vyrážel do terénu dříve, než se slunce přehouplo přes obzor. Společnost mu dělala jen jeho odstřelovací puška, několik desítek nábojů, nůž, pár granátů, případně samopal… A nekonečný mráz. Zimní válka skutečně dělala čest svému jménu – zuřila během jedné z nejkrutějších zim století. Teploty padaly až k minus čtyřiceti stupňům Celsia. Aby v takových podmínkách přežil až do západu slunce, nabalil se do několika vrstev teplého oblečení,…