Blouznění obhájců ruské agrese. Kdo porušil Minské dohody?

<img width="640" height="395" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/F202202071436301.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK/ABACA/AA/ABACA" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/F202202071436301.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/F202202071436301-300x185.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" />Obhájci ruské agrese na Ukrajinu často tvrdí, že Ukrajina v podstatě válku sama vyprovokovala, protože neplnila podmínky Minských dohod. Je to falešná hra podle ruských not a je proto dobré si připomenout, co to vlastně jsou, respektive byly Minské dohody a kdo je porušil. Ve snaze předejít válce Ukrajiny a Ruska prosadila Francie a Německo s podporou USA uzavření tzv. Minských dohod. Tyto dvě země vyjednaly dohody s Ruskem po porážce Ukrajiny v roce 2014 a 2015. V únoru roku 2022 však ruský prezident Vladimír Putin dohody prohlásil za mrtvé a o den později uznal ukrajinská separatistická území za státy. Snaha o mírové řešení Minské dohody tvoří dvě dohody, z nichž ta první, označovaná jako Minsk I ze září 2014, obsahuje mimo jiné závazek k příměří mezi oběma stranami, na které měla dohlížet Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, závazek Ukrajiny přijmout zákon o decentralizaci se zvláštním statusem pro území ovládaná separatisty, závazek uspořádat místní volby a amnestii pro válečné zločince. Následné memorandum obsahovalo rovněž závazek ke stažení těžkých zbraní z frontových linií. Snaha o mírové řešení sporu padla v lednu 2015. Z tohoto důvodu byla uzavřena dohoda označovaná jako Minsk II, která již byla poněkud detailnější. Problém nastal poté, co Rusko, i když samo vyjednalo Minské dohody, prohlásilo, že není odpovědné za jejich plnění, protože není smluvní stranou. Zároveň začal spor o výklad této dohody. Prvním problémem bylo, kdo bude kontrolovat volby, které měly proběhnout. Ještě obtížnějším problémem byla otázka statusu Donbasu a změny ukrajinské ústavy, která měla být provedena po jednáních a souhlasu představitelů Doněcké a Luhanské lidové republiky. Status ani rozsah problematických území nebyl Minskými dohodami nijak blíže vymezen. Představitelé separatistů považovali za jejich součást všechny části Doněcké a Luhanské oblasti, z nichž ale většina zůstávala stále pod kontrolou legitimní kyjevské vlády. Suverenita podle ruských představ Rusko také vykládalo Minské dohody jako závazek Ukrajiny k federalizaci, což by jí zabránilo ve vstupu do NATO a EU. Ruská představa o federalizaci Ukrajiny byla navíc taková, že by Ukrajina měla pouze symbolickou suverenitu nad svým východním územím; asi jako má třeba Velká Británie nad Kanadou nebo Austrálií. Ukrajina přijala zákon o decentralizaci tak, jak to vyžadovaly Minské dohody, ale jeho podoba nebyla vyjednána s představiteli separatistů, a proto byla Ruskem odmítnuta. Je také třeba říct, že plnění Minských dohod nemělo mezi ukrajinskou veřejností téměř žádnou podporu a jejich implementace dokonce vedla v roce 2015 k násilným protestům v Kyjevě. Minské dohody nicméně po dobu sedmi let tlumily intenzitu konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. I přesto až do letošní ruské agrese na Ukrajinu bylo zabito 14 tisíc lidí a téměř 1,5 milionu Ukrajinců se ocitlo bez domova. Jak ale vidíme nyní, Minské dohody nedokázaly vyřešit základní otázku konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, a to, zda je Ukrajina suverénní stát (jak je po právu přesvědčen demokratický svět), nebo je její suverenita omezena – podle ruských představ. Převzato s laskavým svolením redakce serveru <a href="https://hlidacipes.org/ales-rozehnal-blouzneni-obhajcu-ruske-agrese-kdo-porusil-minske-dohody/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">HlídacíPes.org</a>.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Minské dohody #Rusko #Ukrajina #válka

Publikováno: 23.7.2022

Obhájci ruské agrese na Ukrajinu často tvrdí, že Ukrajina v podstatě válku sama vyprovokovala, protože neplnila podmínky Minských dohod. Je to falešná hra podle ruských not a je proto dobré si připomenout, co to vlastně jsou, respektive byly Minské dohody a kdo je porušil. Ve snaze předejít válce Ukrajiny a Ruska prosadila Francie a Německo s podporou USA uzavření tzv. Minských dohod. Tyto dvě země vyjednaly dohody s Ruskem po porážce Ukrajiny v roce 2014 a 2015. V únoru roku 2022 však ruský prezident Vladimír Putin dohody prohlásil za mrtvé a o den později uznal ukrajinská separatistická území za státy. Snaha o mírové řešení Minské dohody tvoří dvě dohody, z nichž ta první, označovaná jako Minsk I ze září 2014, obsahuje mimo jiné závazek k příměří mezi oběma stranami, na které měla dohlížet Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, závazek Ukrajiny přijmout zákon o decentralizaci se zvláštním statusem pro území ovládaná separatisty, závazek uspořádat místní volby a amnestii pro válečné zločince. Následné memorandum obsahovalo rovněž závazek ke stažení těžkých zbraní z frontových linií. Snaha o mírové řešení sporu padla v lednu 2015. Z tohoto důvodu byla uzavřena dohoda označovaná jako Minsk II, která již byla poněkud detailnější. Problém nastal poté, co Rusko, i když samo vyjednalo Minské dohody, prohlásilo, že není odpovědné za jejich plnění, protože není smluvní stranou. Zároveň začal spor o výklad této dohody. Prvním problémem bylo, kdo bude kontrolovat volby, které měly proběhnout. Ještě obtížnějším problémem byla otázka statusu Donbasu a změny ukrajinské ústavy, která měla být provedena po jednáních a souhlasu představitelů Doněcké a Luhanské lidové republiky. Status ani rozsah problematických území nebyl Minskými dohodami nijak blíže vymezen. Představitelé separatistů považovali za jejich součást všechny části Doněcké a Luhanské oblasti, z nichž ale většina zůstávala stále pod kontrolou legitimní kyjevské vlády. Suverenita podle ruských představ Rusko také vykládalo Minské dohody jako závazek Ukrajiny k federalizaci, což by jí zabránilo ve vstupu do NATO a EU. Ruská představa o federalizaci Ukrajiny byla navíc taková, že by Ukrajina měla pouze symbolickou suverenitu nad svým východním územím; asi jako má třeba Velká Británie nad Kanadou nebo Austrálií. Ukrajina přijala zákon o decentralizaci tak, jak to vyžadovaly Minské dohody, ale jeho podoba nebyla vyjednána s představiteli separatistů, a proto byla Ruskem odmítnuta. Je také třeba říct, že plnění Minských dohod nemělo mezi ukrajinskou veřejností téměř žádnou podporu a jejich implementace dokonce vedla v roce 2015 k násilným protestům v Kyjevě. Minské dohody nicméně po dobu sedmi let tlumily intenzitu konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. I přesto až do letošní ruské agrese na Ukrajinu bylo zabito 14 tisíc lidí a téměř 1,5 milionu Ukrajinců se ocitlo bez domova. Jak ale vidíme nyní, Minské dohody nedokázaly vyřešit základní otázku konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, a to, zda je Ukrajina suverénní stát (jak je po právu přesvědčen demokratický svět), nebo je její suverenita omezena – podle ruských představ. Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.