Bod obnovy českého sci-fi. Robert Hloz natočil film, jaký tady nebyl sedmdesát let
Publikováno: 29.9.2023
Léta se u nás tradovalo, že v českých podmínkách prostě nelze natočit sci-fi, které by se v daném žánru vizuálně alespoň přiblížilo špičkovým americkým nebo asijským snímkům. S filmem Bod obnovy se to povedlo až partě debutantů okolo režiséra Roberta Hloze a producenta Jana Kallisty. Těžko uvěřit, že posledním povedeným sci-fi s vážným zaměřením byla v české kinematografii plných sedmdesát let Ikarie XB 1 Jindřicha Poláka. Už za to, že se jim podařilo resuscitovat u nás prakticky mrtvý žánr, si tvůrci Bodu obnovy zaslouží uznání. Jejich film natočený za pětačtyřicet milionů korun, ale navíc vypadá jako moderní světový snímek s několikanásobným rozpočtem. Skvělý nápad, který šlo lépe dotáhnout Bod obnovy se odvíjí od výborně vymyšlené premisy, že si je možné zazálohovat sebe sama do digitálních dat, na základě kterých dokážou ve speciálním institutu za pomoci přístrojů a jakéhosi živného roztoku znovu oživit vaši mrtvolu. Tuhle originální výchozí situaci pak trio scenáristů Tomislav Čečka, Robert Hloz a Zdeněk Jecelín dále rozvíjí do kriminálního thrilleru, který má své silné momenty a v zásadě i docela drží pohromadě. Potřeboval by ale ještě doladit v detailech, upřesnit vztahy mezi postavami a lépe a překvapivěji vypointovat klíčové scény včetně té finálové. Více prostoru by si určitě zasloužili oba hlavní záporáci Karla Dobrého a Václava Neužila, jejichž charaktery jsou ve filmu jen velice nahrubo načrtnuté a jednají podle šablony, ze které ani jednou nevystoupí, aby diváka něčím překvapili. To vlastně do určité míry platí i o hlavní hrdince, osamělé detektivce Em v podání Andrey Mohylové, jež především ve srovnání s ambivalentní a tajemnou postavou svého spoluhráče, ředitele programu obnovy Matěje Hádka, vyznívá poněkud ploše. Možná se na jistých slabinách a nedokonalostech scénáře projevilo i to, že na rozdíl…