Bodněte, vrahové! V monstrprocesu si rebelové celkem vysloužili téměř sto let za mřížemi
Publikováno: 21.2.2024
HISTORIE / Slavnostní koncert na Staroměstském náměstí v předvečer narozenin císaře přehlušuje pískání mladých Čechů. „Sláva! Nazdar! Chceme všeobecnou svobodu hlasovací! Chceme svobodu, nebo smrt!“ volají a házejí kameny do oken a výkladních skříní. Strážníci je marně vybízejí ke klidu. „Mažte ho! Řežte ho! Zabte ho!“ pokřikují rebelanti a kameny i holemi útočí na policii. Té pohár její shovívavosti brzy přeteče. Výtržnosti v ulicích Prahy i v dalších českých městech nebyly toho roku 1893 ničím výjimečným. Nespokojení Češi, zvláště z řad mládeže, studentů nebo dělníků, ničili či zesměšňovali symboly císařství, vytloukali okna přívržencům Rakouska-Uherska. Někteří pouze provolávali protimonarchistická hesla, či dokonce volali po svobodě a samostatném českém státu, ti extrémističtější pokrokáři poničili sochu Jana Nepomuckého na Karlově mostě, zneuctili pomník císaře Františka I. na dnešním Smetanově nábřeží, bili se s policejními oddíly na Olšanských hřbitovech i jinde. Dlouhodobá nespokojenost a frustrace se nakonec přetavila v nenávist ke všemu habsburskému, k Vídni, k císařské autoritě. Většina rozbouřených lidí v ulicích už měla dost přehlížení české kultury a národní identity, chtěli se domoci všeobecného volebního práva, lepšího postavení dělnictva a zrovnoprávnění Čechů s tuzemskými Němci. Ovšem přidávali se k nim i prostí výtržníci, kteří ani tak netoužili po politických změnách, jen se jim zalíbila vzrušující vlna dobrodružství, křiku, ničení a bitek s policií. Pokažené narozeniny Nepokoje vyvrcholily v předvečer oslav narozenin císaře Františka Josefa I., 17. srpna roku 1893. „Kolik v Praze nárožních tabulek, tolik zaslouží Thun z revolverů kulek,“ drze hlásaly letáky zvoucí na demonstraci. Narážely tak na rozhodnutí místodržitele Františka Thuna neměnit dvojjazyčné…