Bránili bychom se, kdyby nás Rusové napadli? Zkusme se podívat sami sobě do očí
Publikováno: 7.3.2025
KOMENTÁŘ / Když pozorujete vystoupení politiků, sledujete sociální sítě nebo posloucháte hovory na veřejnosti, začnete přemýšlet, jestli bychom se my, Češi, bránili, kdyby nás Rusové napadli jako Ukrajinu. Jestli by většina tuzemských občanů cítila potřebu bránit svobodu. Nebo jestli by ta většina nakonec zase donutila menšinu kapitulovat. K tomu přemýšlení mě mimo jiné dovedl onen nechutný incident v pražské tramvaji číslo 7, kdy řidič slovně napadl Ukrajince s dítětem, protože dvouletého vnuka vyndali z kočárku a nechali ho skákat po sedačce. Podle napadených pasažérů řidič tramvaje křičel: „Znečistili jste sedačku, vy pos... Ukrajinci. Vy ukrajinský sv... Vy tu vůbec nemáte být. Vypadněte z tramvaje.“ Že se najde takový typ občana, to nepřekvapí, zarážející a varovné je, že se napadených cestujících nikdo z tramvaje nezastal. Jistě, je to jen jedna událost, ze které není možné vyvozovat hlubší závěry. Zároveň ale asi leckomu z nás vytanou na mysli podobné situace, kdy lidé nebrání uráženého či uráženou, napadeného či napadenou. Z mé zkušenosti vyplývá, že je spíš výjimečné, když se někdo jiného, cizího zastane. Mluvím o situacích na veřejnosti. Napadení Ukrajinců, kteří mimochodem v roce 2022 utekli před válkou, před ruským útokem na jejich zemi, bylo mnohokrát popsáno a rozebráno. Dokonce nám bylo vysvětleno, proč ti lidé, kteří sprosté jednání řidiče sledovali, nepomohli. Prý to není ani tak lhostejnost, ale vrozené mechanismy, které působí na každého z nás: syndrom zamrznutí, efekt přihlížejícího a vliv adrenalinu. Jeden se spoléhá na druhého, že zasáhne, atd. Pořád však platí, že se Ukrajinců před agresivním řidičem nezastali,…