Bránit se, dokud je čas. K výročí sovětské okupace a situaci České republiky
Publikováno: 21.8.2026
KOMENTÁŘ / Dnes si znovu připomínáme výročí sovětské okupace Československa. Pro některé z nás je stále součástí vlastní zkušenosti, pro jiné už vzdálenou historií. Přesto je srpen 1968 možná aktuálnější než před několika lety. Rusko vede válku proti Ukrajině a netají se snahou obnovovat svůj vliv v části Evropy, do níž patříme i my. S podceňováním mocenských ambicí Moskvy máme vlastní zkušenost – a nikdy se nám to nevyplatilo. S 21. srpnem si většinou nespojujeme otázku, která se pravidelně vrací v debatách o Mnichovu a událostech let 1938 a 1939: Měli jsme se bránit? Nedávno ji znovu a velmi naléhavě otevřel Pavel Kosatík v knize O tom Benešovi. Zpochybňuje v ní představu, že se stát může kvůli síle protivníka a váhání spojenců zbavit odpovědnosti za obranu vlastní suverenity. Československá armáda se v srpnu 1968 nebránila. Na základě politického rozhodnutí zůstala v kasárnách. To ale neznamená, že se nebránili lidé. Tisíce občanů se okupaci postavily s mimořádnou odvahou – protestovali, přesvědčovali vojáky, bránili svobodné vysílání, strhávali či přemalovávali orientační tabule. Někteří za svůj odpor zaplatili životem. Československý postup přitom nebyl jedinou možnou odpovědí na sovětskou agresi. Jiné země se sovětské či později ruské vojenské síle postavily i se zbraní v ruce – Maďaři v roce 1956, Afghánci po sovětské invazi v roce 1979 nebo Gruzínci v roce 2008. Nechci po 58 letech otevírat otázku, zda jsme se tehdy měli a mohli vojensky bránit. Československo bylo komunistickou diktaturou, patřilo do sovětského mocenského bloku a možnosti i schopnosti jeho politického vedení byly zásadně…