Braňme veřejnoprávní média před zničením. Dokud ještě existují.
Publikováno: 27.3.2026
KOMENTÁŘ / Ten scénář jsme už viděli. V Maďarsku, na Slovensku - a teď se nám začíná odehrávat před očima i u nás. Nejdřív politici přestanou odpovídat na nepříjemné otázky. Pak začnou tvrdit, že média lžou. Že jsou zaujatá. Zkorumpovaná. Nepřátelská. A nakonec přijdou s „řešením“: sebrat jim peníze, vyměnit vedení, zkrotit je. Ano, právě takhle vypadá plíživý nástup autoritářství. A to se děje i u nás. Návrhu zákona o osekání financí veřejnoprávních médií, se kterým přišel Tomio Okamura, bychom se sice mohli – jak už konstatoval Marek Wollner – zasmát, ovšem jen pokud by nešlo o věc tak závažnou. Návrh v původní podobě by totiž v podstatě znamenal kolaps médií veřejné služby, protože by obě média přišla zhruba o třetinu svých příjmů. I přes rychlou zpátečku, s níž přišlo hnutí ANO pravděpodobně i díky mohutně vzedmuté vlně veřejného odporu s tím, že nejde o finální návrh a tak podobně, je zjevné, že právě veřejnoprávní média vládě leží silně v žaludku a chystá se je cíleně oslabovat a ničit. Ať už proto, že to “slíbili svým voličům,” či spíš z důvodu neochoty těchto institucí stát se cvičeným pejskem, který štěká jen na povel. Vnímám tenhle zpackaný návrh ne zcela jen jako matláctví a omyl, ale i jako test, co všechno ještě projde. Ta tendence je jasná. Současní vládní politici dávají jasně najevo, že nepotřebují nezávislé novináře. Potřebují média jen jako reproduktor. Tlak samozřejmě nepřichází jen zvenčí v podobě zákonů, ale projevuje se i vnitřní erozí těchto institucí. Nedělejme si…