Britové ukázali, jak zásadní je pro demokracii povolební rituál předání moci. Poučí se Češi?
Publikováno: 13.7.2024
KOMENTÁŘ / Nedávné britské volby přinesly řadu zásadních změn i nečekaných překvapení. Mnohé změny jsou zjevné, jiné poněkud skryté. Labouristé převzali vládu po 14 letech. Konzervativci skoro jako by se do opozice těšili, byť mnozí z nich kritizovali ministerského předsedu Rishiho Sunaka za to, že volby vyhlásil zbytečně brzy. Mohly se klidně konat až na podzim. Konzervativci se od brexitu v roce 2016, tedy po více než polovinu svého vládnutí, zmítali ve vnitřních krizích a zemi vystavovali politickému chaosu. I to se nejspíš projevilo na malé volební účasti: 59,9 procenta byla druhá nejnižší volební účast za posledních sto let. Navíc výsledek voleb se zdál být předem jasný již mnoho měsíců. V Dolní sněmovně britského parlamentu, čítající 650 poslanců, získali labouristé 421 křesel a 33,7 procenta hlasů a konzervativci pouhých 121 křesel s 23,7 procenta. K drtivému vítězství dovedl labouristy Keir Starmer (nar. 1962), který se stal vůdcem strany v roce 2020 a v Dolní sněmovně zasedá teprve od roku 2015. Dříve působil jako advokát v lidskoprávních sporech (podobně jako Zuzana Čaputová), poté pět let jako státní zástupce. Starmer se stal „teprve sedmým“ labouristickým ministerským předsedou, jak neopomněla zmínit mnohá britská média. Armagedon v Konzervativní straně Konzervativci utrpěli největší ztrátu mandátů v moderní historii. Tak málo poslanců konzervativci nikdy neměli. Oproti minulým volbám ztratili 244 mandátů (včetně mnohých tradičně konzervativních obvodů), což je druhý největší propad křesel v téměř dvousetleté historii strany. Pouze v roce 1906 ztratili 246 mandátů, ačkoli je tehdy volilo přes 43 procent Britů (vyhráli ovšem liberálové, které volilo téměř 49 procent občanů). Konzervativní strana vystřídala za…