Byli jsme to my? Film o umělecké prostituci, co rozbil mýtus o hercích jako svědomí národa hned po Listopadu
Publikováno: 5.5.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Byl to první film, který se ve Filmovém studiu Barrandov začal točit po pádu komunismu v listopadu 1989. A hned s docela provokativní otázkou v titulu: Byli jsme to my? (1990). Psychologické drama režiséra Antonína Máši (22. 7. 1935–4. 10. 2001) vychází z jeho vlastní divadelní hry Noční zkouška (1981), kterou původně režíroval na scéně Laterny magiky Evald Schorm. Z té ovšem podle Mášových slov zůstaly ve filmu pouhé dvě a půl strany textu, pád cenzurního dohledu dovolil motivovat teď jednání postav realističtěji a asi i přímočařeji. A vrátit také látku do filmu, pro který ostatně původně vznikala. Jenže nikdo asi netušil, jaké až hysterické pobouření vyvolá výsledek u části kritiky, a to ještě dřív, než vůbec bude představen divákům. V divadelní verzi hrál hlavní roli Radovan Lukavský a také další role byly obsazeny populárními činohernímu herci Vladimírem Brabcem, Karlem Heřmánkem, Ivanem Luťanským, Janem Kanyzou či Gabrielou Wilhelmovou. Záměrem bylo přitáhnout do hlediště Laterny magiky, projektu tehdy už spíše exportního a turistického, také českého diváka. Navíc se právě v Laterně magice a na tomto představení sešly tvořivě osobnosti, které zejména normalizační barrandovská kinematografie ze svého středu vyobcovala – kromě Máši a Schorma například dramaturgyně Milena Honzíková či vedoucí produkce Jaromír Kallista. A použit tu byl poprvé s účinným diváckým výsledkem také systém Eidophor, snímání televizního obrazu třemi kamerami z jeviště a jednou ze zákulisí, s okamžitou projekcí na plátno. Nároky a realita Ve filmovém zpracování látky Máša valnou většinu rolí přeobsadil, základní moralistní smysl látky však příběh zachoval. Režisér Jonáš v podání Leoše Suchařípy dojíždí…