Bývalá vyšetřovatelka Hofmanová: Málokterá lítost vrahů je upřímná. Bílá místa u Kramného volají po zaplnění
Publikováno: 15.10.2024
ROZHOVOR / Bývalá elitní policejní vyšetřovatelka Jiřina Hofmanová se zabývala objasňováním nejtěžších porevolučních zločinů v Česku, včetně orlických vražd. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popsala, které případy pro ni osobně byly nejhorší či jak dokázala přimět pachatele zločinu k výpovědím. Zároveň také prozradila, co jí během její kariéry u policie nejvíce vadilo. „Do dneška mě trápí, že to know-how, které jsme přivezli a které jsme se tady snažili zavést, postupně upadalo a po mém odchodu se úplně zrušilo,“ zaznělo v interview. Dříve, než jste začala pracovat u policie, jste učila na gymnáziu. Co vás připomnělo ke změně povolání? Změna zaměstnání měla několik důvodů. Po revoluci v roce 1989 se změnily nálady ve společnosti. Někteří studenti si demokracii vykládali jako období, kdy si mohou všechno dovolit, někteří rodiče si zase mysleli, že se za peníze dají koupit lepší známky pro děti. Nepohodu jsem prožívala i v soukromém životě. Být samoživitelkou se dvěma dětmi a nízkým učitelským platem nebyl žádný med. Po více než šestnácti letech za katedrou jsem nutně potřebovala změnu, tak říkajíc životní restart. Měla jsem doktorát z přírodních věd a díky specializaci na chemii, biologii a antropologii jsem si představovala klidnou práci někde v laboratoři, kde nekřičí děti a nezvoní zvonek oznamující přestávku ve vyučování. Možností uplatnění nebylo mnoho, a tak jsem se přihlásila do výběrového řízení k Policii České republiky. Představa, že dostanu místo v Kriminalistickém ústavu Praha, byla hodně naivní. Bylo mi nabídnuto místo vyšetřovatelky. Vyšetřovatelů byl nedostatek, protože jich hodně muselo po roce 1989 odejít a noví uchazeči…