Carlsonův „rozhovor“ není žurnalistika. Je to buď diletant, nebo diktátorův sluha
Publikováno: 10.2.2024
KOMENTÁŘ/ Kreml si našel způsob, jak Carlsona ponížit už před samotným rozhovorem. Americká mediální celebrita totiž sebeoslavně ohlašovala, že je prvním západním novinářem, který se obtěžoval s Putinem udělat rozhovor. Putinův mluvčí ho vzápětí usadil tím, že o rozhovor s ruským vůdcem samozřejmě stála řada západních médií. Carlsonovi Putin laskavě vyhověl, protože jeho reportáže nejsou „jednostranné“. Pochvala od vládců není obecně ničím, čím by se měl novinář chlubit. V případě vládce Kremlu jde pak o lichotku, za kterou se každý skutečný novinář může jedině hluboce stydět. Faktem ale je, že Carlson během Putinova dvouhodinového, sporadicky přerušovaného monologu dokázal, že si tuto chválu bezezbytku zaslouží. Celá dvouhodinová záplava slov působila spíš dojmem přednášky. Carlson ani jednou nedokázal Putinovi oponovat. Když se jednou během dlouhého pseudohistorického exkurzu do dějin Ruska a Ukrajiny vzmohl na servilní výtku, že jde jistě o zajímavý výklad, ale nechápe, jaký má vztah k současnosti, Putin blahosklonně pokračoval dál. Jistě, někdy má pro novináře smysl nechat lidi mluvit s tím, že třeba řeknou víc, než by chtěli. U Putina to ale byla dopředu naprosto očekávatelná chyba. Proslov připravený na míru publiku Ruský diktátor totiž sice uvažuje naprosto zvráceně, ale nedá se mu upřít inteligence a naprostá disciplína při veřejných vystoupeních. Bylo naprosto jasné, že neřekne nic, co by neměl dopředu promyšlené a spočítané. Proto vlastně nešlo o rozhovor, ale o téměř dvouhodinové pseudohistorické školení, kterému Carlson nechával téměř volný průběh. Nedokázal Putina konfrontovat například v okamžiku, kdy ten řekl, že invazi na Ukrajinu nespustil kvůli obavám z…