Čechoameričan Josef Kalvoda a Maleč: Vysočina si připomíná exilového historika a bořitele národních mýtů
Publikováno: 18.5.2023
Česko-americký historik a politolog Josefa Kalvoda (1923–1999) je i v roce stého výročí svého narození v Česku stále málo známou osobností. A jeho dílo je na tom ještě hůř. Řada aktivit především na jeho rodné Vysočině by měla přispět k tomu, aby se to změnilo. Jedním z důvodů je skutečnost, že Kalvoda vždy patřil k velmi tvrdým a důsledným kritikům různých historických „národních“ mýtů. On sám proseděl desetiletí v archivech a každou událost se snažil vysvětlovat na základě faktů: „Vždy jsem se řídil pekařovským ,padni komu padni‘. Pro obdivovatele Masaryka každá zmínka o tom, že nebyl ,nadčlověkem‘, ale člověkem z masa a kostí se všemi obvyklými lidskými slabostmi, je nepřípustná a považují ji za pokus o ,snížení‘ či dokonce ,hanobení‘ prvního prezidenta, který byl chráněn zákonem na ochranu ústavy z roku 1923. Mimochodem tento zákon byl použit proti mně v r. 1948 – paragrafy o pobuřování,“ píše Josefa Kalvoda v dopise z 11. srpna 1988 o T. G. Masarykovi s odkazem na své věznění v Kutné Hoře na jaře roku 1948. Později vzpomíná: „Když jsem byl za mřížemi, měl jsem příležitost mnoho vidět, a ještě více slyšet, a ověřil jsem si, jak bestiálních činů jsou Češi schopni. To mě vyléčilo z mého nacionalismu, který charakterizoval příslušníky protinacistických hnutí v Čechách a na Moravě. Všichni moji věznitelé, kteří mě vyslýchali (jednou celé tři dny) byli Češi. To mě vedlo k závěru, že nejsme národem ,vyvoleným‘ či národem s povahou holubičí, ale že jedinci mezi námi jsou schopni právě takových zvěrstev jako příslušníci jiných národností.“ Emigrace, směr USA Krátce poté, co ho StB…