Čechům by pomohl půst od strachu, vědomí, že konzum svobodu nezajistí a že oběť má smysl
Publikováno: 18.3.2025
KOMENTÁŘ / Často mi lidé říkají, jak těžko nesou prudké změny posledních měsíců i let. Jak je sužují obavy z toho, co bude, jestli si zachováme svoji zemi tak, jak ji dnes známe, jestli nás nečeká válka, jestli i na nás nezačnou padat bomby a rakety, jestli se i k nám zase nepřivalí ruské tanky. Další svírá starost o demokracii, kterou zažíváme pětatřicet let, jestli neskončí. Nezačneme se po volbách měnit v zemi podobnou Slovensku nebo Maďarsku? Nevyhrají u nás populističtí nacionalisté, ta podivná komunismem načichlá pseudopravice? Obav přibývá, americký prezident v lidech vyvolává další vlny strachu a nejistoty. Nevědí, jestli se s Putinem nechystá dohodnout nějaké nové dělení Evropy, jež by nás vrhlo zpět do sféry ruského vlivu, pod ruskou nadvládu, jejíž „moderní“ důsledky teď vidíme na okupovaných územích Ukrajiny. Podobné obavy a úzkosti svírají mnoho lidí v době půstu. A půstu předchází třítýdenní období masopustu, veselí, karnevalů a masek. Půst sám podle křesťanské tradice začíná na Popeleční středu, což letos připadlo na 5. března, a trvá čtyřicet dní, až do Velikonoc, do Bílé soboty. Půst znají i nekřesťané. Sekulární, materiálně-intelektuální půsty jsou už dávno v módě. Známe diety, kdy si odříkáme jídlo, měříme kalorie a váhu, známe abstinenci od alkoholu, nedávno skončil Suchej únor, půsty od sexu, když mu někdo příliš propadne, půsty od mobilu, počítače a od toxických sociálních sítí, obvykle vnímané jako snaha zbavit se závislosti, naordinovat si půst od drtivých zpráv a od tekutého hněvu protékajícího síťovými kanály. Dieta a abstinence nestačí Masám nevěřících lidí ale chybí nějaký společný, spolu prožívaný půst…