Céčka, Tuzex a podrazy. Osmdesátky očima dětí z paneláku v nové knize
Publikováno: 21.4.2025
RECENZE / Očima dvou dospívajících dětí z pražského panelákového sídliště pozoruje a glosuje populární fenomén "osmdesátek" Pavla Horáková v knize Okno na západ. Píše se rok 1987. David a Marta bydlí na bohnickém sídlišti v Praze. Dva nenápadní, tiší pozorovatelé šedivé reality, ještě děti, ale ne slepé a ne zcela bez názoru. Mají dost starostí sami se sebou, ale postupně začínají chápat i svět dospělých. Školní život je pro ně nekonečným seznamem zákazů a příkazů, nesmyslné buzerace, absurdních pravidel, dutých floskulí a rituálů. Touží po malé chvilce svobody a soukromí – necítit se jako vězeň. Tragikomické nacvičování poplachů, malá hra na válku, jen dokresluje směšnost skomírajícího režimu, který už neberou vážně děti ani učitelé. Pro éru je typická formální vyprázdněnost úkonů. Pionýrská organizace sice existuje, protože musí existovat, ale nikdo tam vlastně nic nedělá. Zatímco dospělí se pořád něčeho bojí a špitají si o tom, jestli to praskne a kdy, děti poslouchají. Učí se přežít v systému – používat drobné přetvářky, lži a podvody. Tuší, že je to celé lež a v západních zemích je stejně všechno lepší, nevědí ale, co si s tím počít. Pokud se zrovna nebaví o tom, který kluk (holka) se jim líbí, jejich životy vyplňuje konzum nebo touha po konzumu, která se v socialismu obtížně realizuje. Význam má každá hloupá igelitová taška, plastová céčka, láhev Coca-Coly, tričko s anglickým nápisem. Trochu ambicióznější a snad inteligentnější David mluví i o kultuře, Marta se snaží nevyčnívat, dost trpí rozvodem rodičů a pocity "divnosti". Hlavním postavám by slušela…