Černé září. Olympijské hry v Mnichově se proměnily v masakr
Publikováno: 12.9.2024
HISTORIE / Měly to být „hry míru a radosti“, takové, jaké svět ještě nikdy před tím nezažil. Největší, nejdražší, nejpůsobivější. XX. olympijských her v Mnichově v roce 1972 se zúčastnilo více než sedm tisíc sportovců ze 121 zemí. Jejich úspěchy i prohry však zůstaly ve stínu tragédie. Tragédie, která světový svátek sportu, přátelství a míru utopila v krvi. Šestadvacátého srpna 1972 ve tři hodiny odpoledne na nabitý olympijský stadion na severu města vpochodovali v řadách urostlí řečtí sportovci, reprezentanti národa, který dal olympijským hrám ve starověku vzniknout. Za zvuků bubnů, činelů i potlesku a jásotu diváků z tunelu stadionu vynořovaly další týmy a v abecedním pořadí kráčely za Řeky. K modré obloze nad Mnichovem vzlétlo na pět tisíc holubic. Muži v bavorských krojích pálili ze starodávných pistolí na znamení, že posvátný olympijský plamen z Peloponésu, místa konání starověké olympiády, dorazil. Olympijský oheň vzplál, hry mohly začít. Snaha zapudit minulost Nově vystavěný olympijský stadion, považovaný za architektonický skvost své doby, luxusní zázemí pro sportovce i diváky, tisíce novinářů, komentátorů, moderátorů a vysílacích techniků. Organizátoři dělali vše proto, aby slavnostní událost v očích celého světa potvrdila postavení Německa coby civilizované a moderní společnosti a smazala vzpomínky na poslední olympijské hry na německé půdě v roce 1936, zneužité Adolfem Hitlerem pro oslavu nacistické ideologie. Ovšem nic víc nemohlo stvrdit rehabilitaci Německa než to, že se olympiády účastnila i delegace z Izraele. „Židovský stát, který ještě stále usiloval o navázání vztahu se západním Německem, vypravil svůj vůbec největší tým sportovců a funkcionářů, i s…