Češi jsou banda simulantů, ale prezident pokračuje v těžké službě vlasti

<p><img width="640" height="426" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/08/P2021062804824.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK/Šulová Kateřina" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/08/P2021062804824.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/08/P2021062804824-300x200.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" /></p><strong>Příslovečná věta o našem národě (v originále Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande) od vojenského felčara Bautze, dostihla Josefa Švejka při odvodu do c. &amp; k. vojska. Dostavil se k němu na vozíčku a o berlích. Na Bautzeho otázku „Co vám ještě schází?“, kromě superarbitrování pro blbost, Švejk odpověděl: „Poslušně hlásím, že jsem revmatik, ale sloužit budu císaři pánu až do roztrhání těla…“</strong> V duchu této nejlepší tradice můžeme i dnes vidět nové a neméně legendární pokusy služby dychtivých prezidentských úředníků prokázat, že navzdory svým chorobám i věku pokračuje pan prezident v těžké službě vlasti i z nemocničního lůžka. Zemanem až do roztrhání těla Spolu se svým věrným Vondráčkem, a dnes již zběhlým kdysi „věrným“ Babišem, slouží lidu této země také až „do roztrhání těla“. Viděli jsme to dokonce nafilmované v televizi, i to velké úsilí a vypětí navzdory opatrnickému povyku lapiduchů ze špitálu, kteří nic ze státnických skutků nemohou pochopit. Nejsme tedy, my Češi, žádní simulantenbande. Prezidentovi muži dnes a denně dokazují, co obnáší věrná služba churavějícímu vrchnímu veliteli, který i z lůžka koná bez ohledu na své zdraví, na svůj věk a na břemeno dosavadní služby. Je nadále schopen vtipkování i oběti, jakkoli nemoc jistě nepředstírá. Mohl by jistě ležet v nečinnosti, leč on nechce. Je důležité, že i ti spiklenci ze Senátu tento krásný důkaz státnické služby do roztrhání těla mohli spatřit spolu s celým národem, který zůstává v němém údivu a úctě nad výkony svého vrchního velitele. Zanechme tedy malomyslnosti, úzkostného pištění pisálků a nepřejících feministek a aktivistek, a dejme státníkovi i jeho věrným čas všechno zařídit a zorganizovat po svém, bez zbytečných pochybností o míře nesimulované nemoci hlavy státu i schopnosti blízkých jeho nemoc překonat a konat i bez odpočívajícího a léčeného státníka. Budeme se jistě pozastavovat v údivu nad jejich skutky a zásluhami, které zde ještě dlouho setrvají s námi. Ochránit se před pokrytci Slyšíme sice netrpělivé podupávání kočárových koní v parlamentní maštali, s novici chtivými vlády, ale upřímně, chceme a potřebujeme je vůbec? Nestačil by nám mocnář s jeho věrnými a blízkými, kteří nebudou váhat přetrhnout či roztrhnout své tělo i těla svých bližních? Netlačme se do toho vidět, slyšet, rozumět a vědět všechno co se na mocnářově dvoře a okolo jeho lůžka děje. Mělo by nám stačit, že koná, se sebezapřením a opřen o své nejbližší, ale koná… vše co lze. Je třeba jeho, i tuto zemi, naši vlast, chránit před nebývalými pokrytci, kteří by snad chtěli, aby konal podle zvyklostí nebo aby se svěřoval se svými trably, které jistě těžce prožívá. Leží a vládne, i když je bezvládný. Jen ti zlovolní senátoři by chtěli zbavit moci nejen jeho, ale i jeho rádce. Přitom jsou to právě oni rádcové, kdo tak vysoko drží prezidentskou standartu. Jen díky nim zůstává zatím Senát v uctivé vzdálenosti od hradního majestátu. Čím déle to všichni vydržíme, tím více se budeme společně, hluboce a dlouho divit. Na Hradě totiž nejsou žádní simulanti, ale velmi činorodí chlapíci, co potřebují využít každou minutu. Text publikujeme s laskavým svolením serveru <a href="https://hlidacipes.org/ivan-gabal-cesi-jsou-banda-simulantu-ale-prezident-pokracuje-v-tezke-sluzbe-vlasti/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Hlídacípes.org</a>.

Publikováno: 27.10.2021

ČTK/Šulová Kateřina

Příslovečná věta o našem národě (v originále Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande) od vojenského felčara Bautze, dostihla Josefa Švejka při odvodu do c. & k. vojska. Dostavil se k němu na vozíčku a o berlích. Na Bautzeho otázku „Co vám ještě schází?“, kromě superarbitrování pro blbost, Švejk odpověděl: „Poslušně hlásím, že jsem revmatik, ale sloužit budu císaři pánu až do roztrhání těla…“ V duchu této nejlepší tradice můžeme i dnes vidět nové a neméně legendární pokusy služby dychtivých prezidentských úředníků prokázat, že navzdory svým chorobám i věku pokračuje pan prezident v těžké službě vlasti i z nemocničního lůžka. Zemanem až do roztrhání těla Spolu se svým věrným Vondráčkem, a dnes již zběhlým kdysi „věrným“ Babišem, slouží lidu této země také až „do roztrhání těla“. Viděli jsme to dokonce nafilmované v televizi, i to velké úsilí a vypětí navzdory opatrnickému povyku lapiduchů ze špitálu, kteří nic ze státnických skutků nemohou pochopit. Nejsme tedy, my Češi, žádní simulantenbande. Prezidentovi muži dnes a denně dokazují, co obnáší věrná služba churavějícímu vrchnímu veliteli, který i z lůžka koná bez ohledu na své zdraví, na svůj věk a na břemeno dosavadní služby. Je nadále schopen vtipkování i oběti, jakkoli nemoc jistě nepředstírá. Mohl by jistě ležet v nečinnosti, leč on nechce. Je důležité, že i ti spiklenci ze Senátu tento krásný důkaz státnické služby do roztrhání těla mohli spatřit spolu s celým národem, který zůstává v němém údivu a úctě nad výkony svého vrchního velitele. Zanechme tedy malomyslnosti, úzkostného pištění pisálků a nepřejících feministek a aktivistek, a dejme státníkovi i jeho věrným čas všechno zařídit a zorganizovat po svém, bez zbytečných pochybností o míře nesimulované nemoci hlavy státu i schopnosti blízkých jeho nemoc překonat a konat i bez odpočívajícího a léčeného státníka. Budeme se jistě pozastavovat v údivu nad jejich skutky a zásluhami, které zde ještě dlouho setrvají s námi. Ochránit se před pokrytci Slyšíme sice netrpělivé podupávání kočárových koní v parlamentní maštali, s novici chtivými vlády, ale upřímně, chceme a potřebujeme je vůbec? Nestačil by nám mocnář s jeho věrnými a blízkými, kteří nebudou váhat přetrhnout či roztrhnout své tělo i těla svých bližních? Netlačme se do toho vidět, slyšet, rozumět a vědět všechno co se na mocnářově dvoře a okolo jeho lůžka děje. Mělo by nám stačit, že koná, se sebezapřením a opřen o své nejbližší, ale koná… vše co lze. Je třeba jeho, i tuto zemi, naši vlast, chránit před nebývalými pokrytci, kteří by snad chtěli, aby konal podle zvyklostí nebo aby se svěřoval se svými trably, které jistě těžce prožívá. Leží a vládne, i když je bezvládný. Jen ti zlovolní senátoři by chtěli zbavit moci nejen jeho, ale i jeho rádce. Přitom jsou to právě oni rádcové, kdo tak vysoko drží prezidentskou standartu. Jen díky nim zůstává zatím Senát v uctivé vzdálenosti od hradního majestátu. Čím déle to všichni vydržíme, tím více se budeme společně, hluboce a dlouho divit. Na Hradě totiž nejsou žádní simulanti, ale velmi činorodí chlapíci, co potřebují využít každou minutu. Text publikujeme s laskavým svolením serveru Hlídacípes.org.
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace