Češi se od sebe vzdalují už odmalička. Společná školka a škola mohou problémy vyřešit
Školka a škola jsou účinný nástroj ke stírání socioekonomických a kulturních rozdílů. Česko jej však podle odborníků dostatečně nevyužívá.
Publikováno: 26.9.2019
Sociálně slabší lze díky předškolnímu a školnímu vzdělávání zařadit do hlavního proudu společnosti, ty lépe situované lze zase naučit žít v různorodé společnosti. Docentka Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na Pedagogické fakultě UK dokonce považuje za zásadnější úkol školy než předávat vědomosti spíše naučit komunikovat a spolupracovat děti a mládež s odlišným rodinným zázemím, sociálním či kulturním původem, s různým nadáním a různými handicapy. Připomíná význam školy coby unikátního místa pro budování společných hodnot a norem.
Ostatně hned v úvodu školského zákona se píše, že mezi cíle a zásady vzdělávání patří "vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost, solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání", či "odpovědnost a smysl pro sociální soudržnost", popřípadě "utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého".
Přesto jak upozorňuje studie sociologů Daniela Prokopa a Tomáše Dvořáka pro Nadační fond Eduzměna, v níž se zaměřují na problémy českého školství, Česko patří mezi sedm zemí s nejvyšším vlivem ekonomického, sociálního a kulturního statusu rodiny na studijní výsledky dětí.
Hlavními důvody, proč české školství neumí stírat sociální rozdíly a naopak je ještě více prohlubuje, jsou podle sociologa Daniela Prokopa přílišná selektivita českého školství. Tedy rozřazování žáků do jednotlivých vzdělávacích proudů (výběrové školy s rozšířenou výukou jazyků či matematiky, popřípadě rychlejší a pomalejší třídy na jedné škole) a také nedostatečná péče o vzdělávací systém v zaostalejších regionech.
Daniel Münich, odborník na ekonomii trhu práce a vzdělávání z Centra pro ekonomický výzkum CERGE-EI, doplňuje i další příčiny: nedostatek míst v kvalitních předškolních zařízeních i pro menší děti, neschopnost státu zajistit aspoň minimální kvalitu základních škol bez ohledu na lokalitu a bez ohledu na to, jaké děti do ní chodí, málo kvalitních učitelů na druhém stupni v sociálně vyloučených lokalitách, nemožnost dostat se z těchto míst do větších měst a kvalitnějších škol, kde nedochází ke koncentraci dětí se slabým sociálně-ekonomickým zázemím, či malá dostupnost zájmové činnosti pro tyto děti.
Pokračování textu na stránkách projektu Chytré Česko.