Češi v osidlech gulášového kapitalismu. Krátkozrakost vyloučila náš Hobitín z války o prsten
Publikováno: 6.10.2025
GLOSA / I ti nejmenší mohou rozhodovat o osudu všech, zní poučení ze slavné Tolkienovy trilogie Pán Prstenů. Češi ale sklonili hlavu ke svému dvorku. Světu dali zase jednou najevo, že jejich ambice mají své limity. Mezi cestou k velikosti a hrdosti a cestou do otroctví volí pomyslnou zlatou střední cestu pragmatismu a okamžitého prospěchu. Ve stávajících turbulentních časech se jim to může krutě vymstít. I tato cesta totiž může vést do otroctví. Nevšímej si cizích věcí a ony si nebudou všímat tebe. Tak nějak zněla zásada hobitů, když se schylovalo k jedné z nejstrašnějších válek, jakou fiktivní Středozem zažila v románech J. R. R. Tolkiena. Češi si zvolili podobnou strategii, když si namísto plnohodnotného angažmá v globální politice zvolili hloubku vlastního talíře. Je to rozhodnutí do jisté míry očekávané, slibů a ideálů se našinec nenají. Zároveň však svědčí o tom, že se naše země nadále nachází ve stavu provinční zabedněnosti, jakkoli se snad někdy zdálo, že má šanci hrát ve světě první housle. Když revoluční euforie smetla komunistický režim, snili Češi o tom, že tehdy ještě Československou republiku čeká zářná budoucnost. První svobodné cesty našich občanů na západ odkryly bohatství, o jakém se naší po dekády zotročované zemi ani nesnilo. Dohnat a předehnat, znělo celou zemí. Také my jsme chtěli mít západní automobily, západní bohatství, západní kulturu. Zdálo se, že jediná překážka padla s komunismem, ale ve skutečnosti zůstala zakovaná pevně v našich myslích. Češi se učili nést břemeno svobody odhodlaně a mnozí uspěli. Jiní méně. Podmínky pro to…