České národní bance by prospěla větší odvaha
Publikováno: 19.12.2024
KOMENTÁŘ / Pokud Česká národní banka na svém posledním zasedání opět sníží sazby o čtvrt procentního bodu, vstoupíme do roku příštího na restriktivní úrovni 3,75 %. Z vícero důvodů není takto restriktivní měnová politika pro Česko vhodná. Pokud by ČNB od srpnového zasedání setrvala na půlprocentním snižování sazeb při každém zasedání, byli bychom dnes již na 3 %, což lze považovat za sazbu neutrální a přemýšlení, zda na této sazbě setrvat či dále uvolňovat, by bylo o mnoho zajímavější. V ekonomice samozřejmě existují i proinflační rizika, která zakládají argumenty pro opatrnější přístup. Ovšem nepatří mezi ně kolísání cen potravin, které je asi mediálně nejzajímavější. Pro laika je důležité uvědomit si, že cílování inflace pracuje s tzv. horizontem měnové politiky 12–18 měsíců. Není tedy důležité, jaká jsou dnešní čísla, ale ta budoucí. Hlavním cílem ČNB je cenová stabilita. Pokud se ekonomika přehřívá, vysoké úrokové sazby krotí půjčování peněz, tím i investiční a spotřební aktivitu a v neposlední řadě růst HDP. V průběhu hospodářského cyklu je vhodné, aby centrální banka pracující s oním horizontem měnové politiky zvolna, transparentně a předvídatelně reagovala na proinflační či protiinflační vývoj ekonomiky. Tak můžeme hodnotit i současný přístup ČNB v rychlosti snižování sazeb. Problematické je, že inflační vlna nesouvisela nijak s hospodářským cyklem. Byla doručena hospodářským šokem, tedy prudkou změnou vnějších okolností. A hospodářské šoky vyžadují intenzivnější reakci oběma směry. Hypoteticky může nastat hospodářský šok klasifikovatelný jako dočasný výkyv, tedy něco, co vychýlí ceny směrem vzhůru krátkodobě, aby se následně vrátily na původní úroveň. S tím možná na počátku kalkulovala ECB, když nezvyšovala sazby tváří v tvář…