Česko jako země dvojího lidu aneb Válka Babišovy vlády s prezidentem republiky
Publikováno: 8.2.2026
GLOSA / Země dvojího lidu, tak se říkalo Čechám po skončení radikální fáze husitství. Podobojí a katolíci; ani jedni zpravidla nebyli ochotni ustupovat ze svých pozic. Bylo proto nutné hledat jakýsi kompromis. Tím, kdo se o to zcela nepochybně pokusil, byl Jiří z Poděbrad. Předák husitské strany, který ale byl ochoten učinit ústupky papežskému stolci, což se mu ve finále stejně vymstilo. I dnešní Česko by bylo možné s jistou nadsázkou nazvat „zemí dvojího lidu“. Po značně brutální a rozdělující volební kampani – taková zde mimochodem ještě nebyla – rozdělení pokračuje. Strany současné koalice sice neustále obviňují z rozpoutání předvolebního záští strany bývalé vlády, ale ty začaly používat silnější slovník až se značným zpožděním za Babišem, Schillerovou, Okamurou a všemi dalšími osobami, které se z velké části (bez Konečné, Vidláka, Bobošíkové ad., zaplaťbůh) dostaly jako poslanci do sněmovny. Babišova slovní radikalizace nesloužila jen jako beranidlo proti bývalé koalici, ale také proti Okamurově SPD, což se jí podařilo, jak ukazuje chabý výsledek okamurovců „posílených“ ovšem o odiózní figury typu Rajchl či Ševčík. Pokračuje střelba na bývalou vládu, která je podle tohoto vnímání snad vina i ukřižováním Krista. Příkopy se totiž nezahrnuly, ba naopak, v mnoha směrech se prohlubují. Tím jedním je otázka zahraniční politiky, o které již hned na začátku Andrej Babiš prohlásil, že bude jeho doménou. Zatím to tak ovšem nevypadá a předseda vlády musí trpět, nepochybuji, že ke své značné nelibosti, eskapády juvenilního a arogantního ministra zahraničí. Jenže s tím nemůže, což je také dostatečně známo, nic udělat, protože potřebuje hlasy Macinkových a…