Česko se musí dívat dopředu. Ekonomiku musíme změnit, ale ne tak, aby ji řídil Agrofert
Publikováno: 17.11.2023
KOMENTÁŘ / Z improvizované události, jakou byly občanské protesty a pád starého režimu po 17. listopadu 1989, se postupně stal oficiální rituál s ústředním místem v novodobé české národní mytologii. Avšak více než kdy jindy je letos namístě dívat se střízlivě dopředu, spíše než zálibně vzpomínat, jak jsme toho Husáka tenkrát pěkně svrhli. Řečeno s Václavem Havlem, naše země nevzkvétá. Česko je dnes cosi jako potenciálně pěkný domek, jemuž ovšem teče střechou a padá komín. Mohlo by sice být fajn, jenže kdeco potřebuje generální opravu. A po té není zatím ani vidu, ani slechu. Motor zralý na výbrus Porevoluční ekonomický model, jak jej splácal Václav Klaus a stvrdil Miloš Zeman, je od konce první dekády tohoto století definitivně ve slepé uličce. Obslužná ekonomika s levnou prací a nízkou mírou přidané hodnoty, energetický otesánek, už se nemá kam vyvíjet. Jestli chce Česko pokročit, musí tento model konečně změnit. A nikoli na způsob agrofertí dotační ekonomiky s bobtnajícím státním sektorem, na nějž stagnující subdodavatelské firmy soukromého sektoru nedokážou vydělat. Na počátku úřadování této vlády jsem si naivně myslel, že po osmi letech v opozici určitě má plán, jak nastartovat hospodářství. Postupně se však zejména z koutů ODS začalo ozývat poučování, že prý co by voliči chtěli. Přece to jediné, co mohli reálně očekávat, bylo sesazení Babiše, na nic jiného nemají nárok. Pokud jsou podobná vystoupení myšlena vážně, máme jako Češi velkou smůlu, protože z dosavadních trendů nevychází žádná rozumná budoucnost. Český demokratický vehikl má ale mnohem více problémů než jen skřípající ekonomický…