Český lev 2024 jako ročník nových tváří. Bude konečně o tuzemských filmech slyšet za hranicemi?
Publikováno: 10.3.2024
KOMENTÁŘ / V sobotu večer byly po jedenatřicáté rozdány sošky Českých lvů pro nejlepší české filmy (a dílčí výkony v nich) za minulý rok. Akademici tentokrát vybírali v prvním kole z celkem 86 snímků včetně televizních děl, do závěrečného klání postoupilo 26 titulů. Filmaři pronikli do zlacenébudovy Rudolfina, aby jejich akci dodala lesku, po deseti letech nás ceremoniálem protáhl Marek Eben v roli moderátora, který měl zajistit, že se neubavíme k smrti jako za časů Petrů Vachlera. Český lev je jedna ze dvou nejdůležitějších ocenění pro tuzemské filmaře. Tou druhou je cena filmových kritiků. Předává se dřív, začátkem roku. Soudě podle letošních výsledků mohl vzniknout dojem, že novináři žijí na jiné planetě než zbytek branže. Tak například, Bratři zkušeného Tomáše Mašína jakoby pro ně neexistovali, zatímco na Českých lvech měli patnáct (!) želízek v ohni. Katry byly rozdány tak, že zejména mladí novináři pojali letošní ceremoniály do značné jako generační bitvu. Jejich vlajkovou lodí byl snímek Matěje Chlupáčka Úsvit. Podle vybraných médiích to už od karlovarského festivalu to mělo vypadat, že jde o nespornou událost roku. Není to špatný film, kdyby si víc ujasnil žánr a explicitně netlačil na hlavní myšlenku, řeklo by se sympatický počin. Jenomže Úsvit přepálil letní PR a kolem podzimní premiéry nebylo kde brát. K nevyřčenému generačnímu souboji přispělo i rozhodnutí akademie vyslat za Česko na Oscary mašínovský příběh. Téma letošních Českých lvů bylo jasné. Měly se proti sobě postavit těžké váhy. Jenomže všechno dopadlo jinak. Bratři proměnili z patnácti nominací jedinou, ale tu hlavní – za nejlepší film. Úsvit vyšel prakticky…